Kocourka jsem zcela promyšleně nechala vykastrovat, protože to je jen čistě bytový kocour, který ven nechodí (bydlím ve druhém patře). Přesto si stačil "označkovat" gauč. Kočičku, kterou jsem ke němu také promyšleně pořídila (aby nebyl líný a víc se pohyboval, což vyšlo)  jsem kastrovat nenechala. Kočka po kastraci musí zůstat nějakou dobu u veterináře, kdežto kocoura jsem si odvezla hned domů, kde jsem o něj pečovala sama. O genofond "obyčejných " koček se nebojím, protože u nás je v rodinných domcích dost koček, které si chodí ven, protože mají snadný přístup zase zpátky domů a vždycky nějakého podobně žijícího kocoura potkají. Koťata od nich mám doma.

Kočku si po kastraci samozřejmě taky hned odvezete domů, rozhodně nikde zůstávat nemusí.

Také jsme si ji odvezli hned domů. Do té doby divoké zvířátko, kakající za postel, se zklidnilo, je mazlivá a soustavně nás olizuje a prostě to je Zrzinka. Kocourek byl jejich mluvčím a kastrace na něm nezanechala žádné následky.

Pokud vám kočka kaká za postel, tak vám do rukou rozhodně nepatří. Měla jste si pořídit raději plyšáka.

Už nekaká. Vzali jsme si ji, když žila, jako kotě se svým bráchou v lese. Tam by se před zimou opravdu neměla kam schovat. Vzali jsme je oba, kočku a kocourka do naší vesnice, kde mají plno skrýší, na půdách bedny plné hadrů a jiné vhodné pelíšky. U nás se s nimi zkamarádil pes, který je přivedl do domu. Kočka to tedy opravdu nechtěla, ale brácha kocour byl nadšen. A protože to byli závisláci, jeden na druhém, přišla i kočka. Nastěhovala se za sporák a potřebu chodila vykonávat za postel. Teď už je srovnaná, z našeho hlediska. V zimě doma, v létě volný průchod domů a ven. Já se jich neprosila, aby přišli do baráku, ale když už přišli, snažím se pečovat co nejlíp.

OK, omlouvám se. 

Nemusíte, kdybych hnedle napsala všechno, nemusel jste si o mě myslet, to co jste si myslel.