Mazlením k bohatství
Dneska se však Kočka s tradiční vodní snídaní nespokojila a žádala ještě něco. Ale co? Granule ráno servíroval H poté, co ho Kocour hlučně upozornil na prázdnotu. Ty bys měla chuť na něco speciálního? Šeptám do bílého kožuchu. Nešeptám kvůli intimitě chvíle, ale kvůli bystrosluchu Kocoura. Nechci, aby se nám do toho míchal. Mám totiž v plánu Kočku trochu potrénovat.
Vybírací krmítka jdou Kočce náramně. Dokonce i ty malé mističky, co vypadají jako průhledný tenisák s uříznutým vrškem, ovládá naprosto dokonale. A to i přesto, že H se zdviženým ukazovákem prorokoval, že tohle krmítko je špatně vymyšlené, protože z té koule to prostě dostat nejde. Ha! Kočka ponoří do kuličky tlapku, čapne jednu granuli a pomaličku ji táhne po stěně až nahoru. V kritickém místě na okraji, kde nejčastěji dochází k vysmeknutí a pádu granule zpět do hlubin krmítka, se Kočka zastaví, vysune drápek a vítězně přešprtne granuli na zem.
Ale máme i jiná krmítka. Třeba to, co se jeho jednotlivé úrovně otáčejí kolem osy. Kocour odhalil princip velmi rychle a bez problémů tlapkou jednotlivé úrovně otáčí a vybírá s šuplíčků jednu granuli po druhé. Ale musí rychle. Jakmile ho Kočka zmerčí u modrého otáčivého báru, přicválá, odstrčí Kocoura a vyžere všechno sama. Na rozdíl od Kocoura však nedokáže udělat ten první krok. Neumí krmítko "otevřít". Jakmile vznikne první skulina, ovládá ho rychle a šikovně, ale překonat tu první úroveň zatím nedokáže. Zavřené krmítko obchází a mračí se. Pak si chvilku nasupeně olizuje tlapku a nakonec se vydá jinam.
A dneska by to šlo. Dneska Kočku naučím ten první krok. Vzala jsem pamlsko-pixli a do každé přihrádky točivého krmítka jsem dala kousek sušeného masíčka. Krmítko jsem zavřela a postavila ho Kočce před nos. Nadšeně zamňankala a zatočila nosem. Obcházela krmítko zleva, zprava. Čichala k němu, olizovala se, ale krmítko bylo jako nedobytná pevnost.
Seděla jsem na zemi a Kočku povzbuzovala. Kočka byla zjevně odhodlaná tenhle oříšek rozlousknout. Občas přiložila tu na to, tu na ono místo tlapku. Podle jejího soustředěného výrazu soudím, že mumlala Sezame, sezame. Jistě doufala, že se jako zázrakem objeví mezírka, kterou zná a pustí ji k pokladu. Ale ani magie nepomohla. Kočka si sedla a koukala na krmítko. Pak na mě.
Rozhodla se změnit taktiku. Zvedla se a přišourala se ke mně. Začala se obtáčet a tulit, nakláněla hlavičku na levé ramínko (pauza a upřený pohled), na pravé ramínko (pauza a upřený pohled). Přemlouvala mě, abych jí do toho žduchla a pomohla. Zapojila všechny zbraně kočičího psychonátlaku, kterým nás kočky spolehlivě ovládají a diktují si podmínky kočko-lidského soužití. Lísala se velice a mrukala, ocáskem mě hladila, oči laškovně přivírala. Ale byla jsem neoblomná. Je to tam, Kočko. Jen si to otevři sama! MA-SO! Je tam MA-SO! povzbuzovala jsem ji.
Kočka už byla v koncích, ale po dobrotě velmi toužila, to bylo zřejmé. Co s tím? Škatuli otevřít neumí, dvounožec překvapivě nereaguje na citové vydírání... A tu jí svitlo. Pokusí se vlichotit krmítku! Vrátila se zpátky ke zdroji. Začala jemně mňankat a příst, obcházela krmítko a otírala se o ně bokem. Tak, jako předtím mě, i krmítko muckala čumáčkem a žďuchala do něj tvářičkami.
A tu najednou ten modrý plast podlehl! Chladná hmota už dál nedokázala odolávat přívalu lechtavé lásky a žhavé kočičí náklonnosti. Horní úroveň krmítka se pootočila. Chviličku trvalo, než si Kočka škvíry všimla. Tak se ponořila do role hlavní milovnice. Když na ni však vykouklo sušené kuře, radostí přímo nadskočila! Ocásek se napřímil a vzrušením se malinko naježil.
Pak už Kočka krmítko vybrala bez zaváhání. Když odcházela obsadit gauč, zračilo se v jejím výrazu sebevědomé uspokojení, jaké si pamatuji z doby, kdy se mi podařilo vyluštit první sudoku.
Měla jsem velkou radost. Kočka uspěla i bez použití hrubé síly. Bez násilí a boje. V muckání velká síla spočívá. A z toho plyne, že i láskou může být kot živ!
Petra Žallmannová
Oholená kočka aneb na pláž jedině s pneumatikou!
Před nedávnem povstaly britské ženy. V Londýně se totiž začaly objevovat reklamní plakáty s velice vyfotoshopovanou fotografií odhaleného ženského torza a nápisem Are you beach body ready? (Připravili jste si tělo na pláž?).
Petra Žallmannová
Pruhovaný kocour káže: Nefňukat!
Nedávno mi moje kamarádka Naďa poslala foto kocoura spokojeně snícího na pohovce. Text u obrázku zněl následovně: „Na kocoura nalezeného v krabici se nemá špatně.“ Nemohu než souhlasit. Pruhovaný kocour je jedním ze čtyř koťat, která loni někdo zabalil do škatule a hodil do pole, aby je tam rozšláplo divoké prase, nebo přejel kombajn. Nebo, aby se na ně prostě zapomnělo.
Petra Žallmannová
Psí lázně
Tento týden trávím v psích lázních. Bratrův foxteriér Collinka má čtyři miminka a já je hlídám. Vlastně nikoho nehlídám, jen to tady všechno krmím a venčím. Teda, já ty miminka nekrmím, krmí si je Collinka. Kromě pejsků mám na povel i dva kocoury. Haha. Na povel. Můj napovel spočívá v tom, že mi Pan Bílek hned první večer sežral sekanou.
Petra Žallmannová
Kočka mi zalehne dítě!
Jako pravověrní kočkaři jste jistě zaznamenali zprávu o toulavé kočce na Sibiři, která zachránila život opuštěnému miminu. Dítě někdo vyhodil na mráz ve škatuli. Ve škatuli. Chápete? Toulavá kočka si luxus pěkné, pevné a hlavně čisté a suché papírové krabice neužívá každý den, a tak neodolala a vlezla do ní.
Petra Žallmannová
Kočičí značka voní, hlásá, informuje
„Máte doma příliš velký pořádek.“ To je věta, kterou uslyšíte asi jen ode mě. Tedy pokud máte kočku. Nemíním dopadnout, jako „policista Čtvrtníček“, takže většinou volím kulantnější formulaci. Ale poselství je jasné „nepiglujte doma tak fanaticky, vaše kočka je z toho na nervy“.
Petra Žallmannová
Kočka uděluje červenou kartu
Dovolte, abych projevila hluboký nesouhlas. Nesouhlas se týká jednoho transparentního výstupu na dnešní karetní demonstraci v Praze. O verbalizaci hlubokého nesouhlasu mě požádala Kočka, která je velice znepokojená událostmi posledních týdnů. Konzultovala jsem téma s Kocourem i se zahradními kočkami a rozladění je všeobecné. Dovolte mi proto tlumočit podrážděné stanovisko chlupatých spoluobčanů.
Petra Žallmannová
Celosvětové závody v natahování koček - fotoblog
O kočkách a lidech. Kočky a majitelé. Kočky a posuzovatelé. Prostředí Světové výstavy v neoficiálním detailu.
Petra Žallmannová
Celosvětové závody v natahování koček
Pro ty, kterým to uniklo: o víkendu se konala největší kočkařská akce roku, Světová výstava. A tentokrát se chlupatí sjeli v Praze! Organizátoři se sice snažili akci utajit seč mohli. První plakát, který jsem viděla byl až těsně před vstupem na letňanské výstaviště. Ale i přesto se to docela rozkřiklo, protože už hodinu po oficiálním zahájení, nebylo na výstavní ploše k hnutí.
Petra Žallmannová
Ufiknout či neufiknout popáté - protikastrační šproch
Zmínili jsme celou řadu důvodů, proč kastraci svým kočkám a kocourům dopřát a probrali jsme nejčastější mýty které kastraci doprovázejí. Odpůrci kastrace však nejsou vždy jen iracionálními zajatci babských pohádek. Na každém šprochu je trochu pravdy a mnoho protiargumentů má logický základ. Je na místě, abychom jejich existenci neignorovali.
Petra Žallmannová
Ufiknout či neufiknout počtvrté - Proč je kastrace dobrý nápad
V prvních dvou dílech našeho kastračního speciálu jsme mluvili o bludo-mýtech, které často chrání kočičí a kocouří ohanbí před veterinárním zásahem. Zanechme však boje s tradicemi a pojďme se podívat na exaktní a racionální důvody pro a proti odnětí možnosti plodit. Dnes si povíme, proč ano a zítra mrkneme i na pár racionálních protiargumentů.
Petra Žallmannová
Ufiknout či neufiknout potřetí - Druhá várka kastračních mýtů
V minulém blogu jsme mluvili o prvních pěti z deseti kastračních mýtů. Teď přichází druhá polovina. Mýty 6 - 10.
Petra Žallmannová
Ufiknout či neufiknout podruhé - První várka kastračních mýtů
Minule jsme otevřeli téma kastrace koček. Myslím, že samotné slovo kastrace nepřispívá k celkové oblíbenosti daného aktu, zejména mezi pány. Ve chvíli, kdy se tématu věnuje více než letmá poznámka, začíná se většina mužských posluchačů ošívat, oči v pobledlé tváři uhýbají a v případě, že je téma diskutováno zvlášť sugestivně, je zřetelné, jak pánové podvědomě tisknou stehna k sobě. Kastrace je ověnčena množstvím mýtů. Dnes se podíváme na prvních pět z deseti nejčastějších.
Petra Žallmannová
Ufiknout či neufiknout poprvé
Jako každoročně, přišla na nás vlna srabství. Spoluobčané, jimž se kočka jednoho dne přiloudala domů s poněkud objemným břichem řeší klasické dilema. Koček je moc a co s tím uděláme? „Tak to zabij ty, to je tvoje kočka. No néé, to bych nedokázala. Víš co, Franto, dáme je do krabice a až pojedeš večer vrátit tu pilu, tak je necháš v lese nebo je hodíš do rybníka.“ Ve městech se hází nejčastěji do popelnic, z okénka jedoucího auta do škarpy u silnice, nebo se pytel převázaný motouzem pod rouškou noci spustí za plot místního útulku.
Petra Žallmannová
Ach jak tě miluju aneb všechno je relativní
A je to tady. Naše drahá Kočka alias Polulina Permanencia opět zabodovala. Po mnohaměsíční odmlce vznikla kaluž. A kde jinde, než na úplně nové plovoucí podlaze. Lépe řečeno, v novém rohu naší nové podlahy. Zaťala jsem zuby a myla jsem a myla. Nakonec jsem tenkou linii mezi lištou a podlahou posypala jedlou sodou, aby vsákly i ty nejmenší kapičky, které vnikly do spáry.
Petra Žallmannová
Stěhujete se? Vezměte si něco na uklidnění.
Právě jsme s H zprovoznili rekonstruované patro a v rámci osmělovacího a seznamovacího procesu tam občas necháme kočky „uprchnout“. Pak jsou rachtáním pamlskovníku přivolány zpět do přízemí, odměněny za návrat a dveře nahoru se zase zavřou. Stěhování musí být pozvolné a hlavně bez nervů.
Petra Žallmannová
Kočko-bedna a jak do ní aneb Polštářová metoda
Přepravka. Každý majitel kočky by měl alespoň jednou speciální kočko-škatulí disponovat. Pokud vaše domácnost disponuje větším počtem chlupatých, je vhodné rozšířit přepravkový park a nesnažit se cpát všech svých deset čtyřnožců do jediného vagónu. Pokud máte kočičky, které jedna bez druhé nedají ani ránu, nebo mámu s malými koťaty, může jim společná cesta prospět. Kočky dospělé, které spolu někdy vycházejí, jindy ne, nebo dokonce dva úhlavní prskače bych však raději do jednoho kupé nezavírala. To, co vám pak z krabice vypadne, bude připomínat rotační kulomet křížený s průmyslovým mixérem, poháněný energií kulového blesku.
Petra Žallmannová
Egyptské zamyšlení aneb je libo kočičí mumii?
Je vedro. Včely bzučí v růžovém keři, který už od loňska zvolna poráží na znak naši motykovou šopku. Kočky se rozvalují nebo bloumají pomalým houpavým krokem z místa na místo. Ovívám se složenými novinami a sním o dovolené. Asi nejsem sama, protože neúnavná reklama vysílá jména exotických destinací všemi myslitelnými kanály. Ale komu by se v tom vedru chtělo do Egypta?
Petra Žallmannová
Děti místo koček aneb Chlupatá bula vatikánská 2014
No toto! Právě jsem se dočetla, že papež František (kterému jinak držím své agnostické palce), nabádal ve svém kázání 2.6.2014 sezdané páry, aby si pořizovaly děti, nikoliv domácí zvířata. Já vím, jak to myslel. Chápu, že asi nemohl říct na plná papežská ústa, že by bylo vhodné, aby si kopec dětí pořizovali nejen ti, kteří nedumají nad tím, jak své potomstvo uživí a zda jim budou moct poskytnout odpovídající životní standard, nebudou je muset prodávat do korporátních nebo plantážních otroctví a vychovají z nich spokojené bytosti. Ale odpoutávat pozornost od nebezpečně se houpající bárky světové populace, na jejíž jedné straně se nám to rozvojově množí a na druhé civilizačně stagnuje, tím, že vyhodíme kočky a psy na mráz, to je do nebe volající.
Petra Žallmannová
Kočičí tetování aneb hrdost kočkomilova
"Potetovaní jsou jenom feťáci a narkomani a jiný živly!" nechala se onehdy slyšet teta Olinka. Dloubla jsem loktem do H a on zas do mě. Moje první kérka je keltským motivem jednoty a dokonalosti. Tři bájné bytosti, jejichž propletená těla tvoří nepřerušený kruh věčnosti – jedna je zakousnutá do ocasu té druhé, druhá má zuby zaťaté v chvostu té třetí a třetí visí v oháňce té první. Cyklická prapodstata nekonečna symbolizující kolotání životní energie. Anebo, jak poznamenal jeden můj kolega v práci, když před mnoha lety při sportovním dnu mou tehdy zánovní ozdobu uviděl: „Ty jo, ty máš na zádech kočky v pračce!“
Petra Žallmannová
Hic sunt leones... aneb viděl Kocour ducha?
Bydlíme ve vilo-domku. H odmítá používat slovo vila, protože nemáme ani sala terrenu ani přijímací salón. Ale já jsem dítě z paneláku. Stavba, která se honosí dvěma koupelnami ve mně vzbuzuje úctu poplužního dvora. V současné době jsme však se vším, co vlastníme namačkaní ve třech přízemních místnostech. Horní patro se totiž opravuje.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 | další |
- Počet článků 117
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2267x