Velké prášení

A je to tu. Zase přišel čas velkého prášení. Od února do června probíhá přívalové línání, v jehož závěru provozujeme s Kočkou velké prášení. Letos se nám velké prášení opozdilo. Asi vinou té zimy nebo té hrstky slunečných dnů. Kdo ví. Každopádně je tu, mohutné a bílé.

:)))Zdroj: Internet

Jak už bylo řečeno v minulých blozích, Kocour líná tak jaksi na tajňačku a jeho aristokratické pesíky jsou stejně dlouhé, jako podsada. Jeho vylínané chlupy se tedy nacházejí v chemlonovo-vatových chomáčcích na gauči, na koberci a na mém županu. Není možné je vysát, odfouknout, ani ignorovat. Jediné, co se s nimi dá dělat je olíznout si prst a krouživým pohybem donutit chuchvalec, aby se rozloučil s podložkou a nabyl třetího rozměru. Pak je možné jej sebrat a zneškodnit – doporučuje se vysát, v záchodě plave velice, ale opravdu velice dlouho.

Tento typ jemnochlupinové podsady pouští Kočka zhruba mezi únorem a počátkem května, kdy se její super hustá zimní srst mění na o něco méně superhustou letní srst. Všechno je pokryté jemným bílým filmem, takže to vypadá, jakoby místnosti obývané Kočkou ovinul do svého kokonu nějaký vědecko-fantastický pavouk. Luxuju denně, ale moc to nepomáhá. Pro skutečné odstranění tohoto izolačního povlaku je potřeba odevzdaně pokleknout na koberec s miskou vody, namáčet celou ruku a dlaní krouživými pohyby vytvářet bílé, sebratelné velechuchvalce. Představuji si, že takhle bůh kdysi vymyslel bavlník.

V květnu ovšem přecházíme do další línací fáze. Zatímco Kocour už spořádaně dolínává a občas z něj vyjde zdvořilý chlupinový výmětek, který ohleduplně prezentuje všechny vylínané chlupy ve vlhké, lehce sebratelné formě, Kočka se dostává do období línání pesíků. Pesík je ten dlouhý, tvrdý chlup, co je na obou koncích zašpičatělý a jako kopí se nemilosrně zapichuje do všeho kolem. Zatímco podsadový chlup víří prostorem ve své nehmotné eleganci, pesík ztěžka dopadne a, nabitý statickou elektřinou, se ani nehne z místa. Je všude vidět a sebrat nejde ani mokrým prstem.

A tady nastupuje na řadu velké prášení. Dříve jsem ho provozovala na terase, nyní na dvoře. Jak na to? Člověk nesmí začít moc brzo, jakmile začneme s velkým prášením ještě v době línání podsady, jediné, čeho dosáhneme, je masivní uvolnění vaty v momentě, kdy nám venku dojde trpělivost a Kočka se vrátí domů. Opad je ohromující a následky všeobjímající. Do velkého prášení se tedy pouštíme ve fázi terminální, pesíko-línací.

Kočku si přichytíme jednou rukou mezi předníma nožkama a začneme ji hrabat rukou v srsti. Je s podivem, že jinak nerudná Kočka si tuhle hygienu docela užívá a vesele pomňankává. Ve chvíli, kdy se Kočka přestane mlít, klekneme si, kočku otočíme hlavou od sebe a lehce si ji přichytíme koleny. Obě ruce pak rychlými pohyby projíždějí proti srsti-po srsti-proti srsti-po srsti, abychom docílili maximálního uvolnění. Z Kočky tímto způsobem vypráším poměrně dost – a každý chlup, který se neuvolní a nezapíchne do koberce doma, se počítá.

Pokud se s nadšením pustíte do velkého prášení, dávejte si pozor na několik začátečnických chyb. Žádnou část těla si před tím nenakrémujte, odstranit to prostě NEJDE. Nepodceňujte sílu ani směr větru – doporučuji pořídit meteorologický balón. Vyprášené chlupy se vám totiž mohou jediným fouknutím dostat ventilačkou zpět do bytu nebo se přilepit na grilující se maso. A poslední. Nikoho neobjímejte a vysvlečte se před vstupem do bytu z veškerého oděvu – pokud je vám líto pohřbít ho žehem, doporučuji zavřít do igelitového pytle a vytahovat jen za účelem velkého prášení. Hodně štěstí při dechlupinaci!