Psí lázně

12. 03. 2015 20:12:13
Tento týden trávím v psích lázních. Bratrův foxteriér Collinka má čtyři miminka a já je hlídám. Vlastně nikoho nehlídám, jen to tady všechno krmím a venčím. Teda, já ty miminka nekrmím, krmí si je Collinka. Kromě pejsků mám na povel i dva kocoury. Haha. Na povel. Můj napovel spočívá v tom, že mi Pan Bílek hned první večer sežral sekanou.

Je oprsklý a vyzývavě kouká, kdykoliv vstanu a jdu v kuchyni k lince. To Pan Proužek je decentní a zdvořilý. Veškerá jeho zhýralost spočívá v tom, že pod rouškou noci pije vodu ze záchodu. Když jsem ho při tom speleologickém výletu načapala, krve by se ve mně nedořezal. Co kdyby tam spadnul a já našla mísu ucpanou mrtvým kocourem! Teď už pečlivě zavírám.

Když jdu s Collinkou ven, připojí se kocouři k nám. Pan Bílek nás jen symbolicky vyprovodí a dvakrát třikrát demonstrativně skočí po hlavě do zimou unaveného barvínkového polštáře u cesty. Vypadá u toho vážně efektně, ale nechytí nikdy nic. Dokonce si myslím, že tam ani žádná myš není a že kocour jen tak hopsuje, aby si mohl odškrtnout, že dneska předvedl své kocouří schopnosti. Připomíná mi dělníky opírající se o lopaty. Pak se vrátí k domu, kde si tajně hraje se šiškou.

To Pan Proužek jde s námi. S malým odstupem, ale s velkým nadšením. Občas se soustředěně zahledí do drnu v suchém břehu u cesty vinoucí se mezi lesem a loukami. Plavným skokem se vymrští a už nás dobíhá s myšákem v tlamce. Nebo s rejskem. Dušeně přes myš mňoukne a my se zastavíme a počkáme, až si dobrotu sežere. Pak se jde dál. Couráme se loukou a lesem, zdravíme ztepilé jezdce na vraných koních, kteří cválají směrem k blízkému ranči (asi na pivo), brodíme se bahnem, snažíme se najít strakapouda v koruně dubu a lokáme čerstvý vzduch.

Včera Collinka při naší romantické procházce v lukách vyplašila zajíce. Zajíc klopil zatáčku u lesa jak Valentino Rossi a Collina pelášila za ním. Za chvíli ale zmizel někde v trnitém houští a Collinka se vrátila za námi. Vtom spatřila Pana Proužka, který při určité dávce slabozrakosti a fantazie vypadá trošku jako hubený zajíc, a začala ho prohánět. Pan Proužek už tomuto folklóru dávno odvyknul, takže se brzy zastavil a ke Collině se otočil čelem. Neprskal, neježil se, jen tam tak stál a kouknul na ni s výrazem „nezlob se, prosím, ale nerad bych nás dostal do potíží, takže nebudu dál pokračovat v běhu, pokud dovolíš“. Collinka se na pětníku zarazila a kdyby byla z komixu, poškrabala by se rozpačitě na hlavě. Pak se oba bok po boku vydali ke mně a pokračovali jsme v klidném venčení a občasném, nezávazném čmuchání.

Po namáhavém lázeňském programu nadcházejí neméně náročné večery. Ležím na gauči pod dekou, v mikině mám kvůli socializaci zastrčené jedno štěně a čtu si. Piju čaj a poslouchám, jak venku fičí meluzína. Když se večer přehoupne, přemístím se z divanu do postele, opět si čtu a nechám se obklíčit kocoury. Pan Bílek na jedné a Pan Proužek na druhé straně. Jako dvě teplé, očka přivírající vánočky. Drnčící vánočky. Předou tak nahlas a s takovou vehemencí, že se mi noc co noc zdá o jízdě vétřieskou.

Pokud máte stres a shon, nevíte, kam dřív skočit, a večer co večer vám třeští hlava, zajeďte si do psích lázní. Nějakého známého, co potřebuje hlídat zvěř, určitě v adresáři máte. A pokud ne, běžte si do místního útulku půjčit pejska na venčení a vyražte s ním na výlet. A nebo prostě adoptujte kočku.

Autor: Petra Žallmannová | čtvrtek 12.3.2015 20:12 | karma článku: 31.30 | přečteno: 1118x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Ostatní

Katerina Kaltsogianni

Mám hlad!

Stojím u dveří české kamarádky a ona po mě hází stopky se zbytky jahod, které jedla. Tekly mi sliny, protože jsem měla hlad. Byli jsme tak chudí, že jahody nebo pomeranč byl pro nás nedosažitelný. Ten den jsem vyspěla.

16.2.2019 v 9:06 | Karma článku: 17.55 | Přečteno: 336 | Diskuse

Dáša Stárková

Poslední rok cítka

Jsem asi divná, ale nijak to neprožívám, ani předtím čtyřicet. Proč taky. Vrásky ani celulitida mi nezmizí, zadek se nezmenší, prsa ne-pushupnou, roky ani kila neubudou a holt nosím brýle na blízko. Nemládnu, ale stará se necítím.

16.2.2019 v 8:00 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 57 | Diskuse

Martina Studzinská

Vážená profese

Poslední dobou se hodně píše o tom, že školy stárnou. Průměrný věk učitele je přibližně kolem padesátky. Mladí se do školství příliš nehrnou. Není divu, jejich pracovní podmínky nejsou právě nejluxusnější. Jak tomu bývalo dřív?

15.2.2019 v 21:01 | Karma článku: 15.45 | Přečteno: 436 | Diskuse

Jan Tichý(Bnj)

Život sám to vždy zařídí nejlíp

Asi každý zažil dobu, kdy ho život více či méně drtil. Když se za tím člověk ohlédne zpět, s prožitou zkušeností, může pochopit, co mu to „drcení“ dalo.

15.2.2019 v 20:42 | Karma článku: 12.94 | Přečteno: 214 | Diskuse

Pavel Vrba

Zaplať, nebo se to všichni dozvědí

Dnešní den začal jako každý jiný. Tedy až do doby, kdy mi jeden známý oznámil, že se dostal do svízelné situace. Obdržel totiž informaci, že je sledovaný a pokud nezaplatí, všichni se dozvědí, choulostivé informace i intimní.

15.2.2019 v 18:50 | Karma článku: 24.34 | Přečteno: 1267 | Diskuse
Počet článků 117 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2136

Před pár lety jsem opustila teplé, lukrativní místo v kanceláři, abych mohla založit firmu Česká kočka, která se primárně zabývá poruchami chování domácích koček a na e-shopu nabízí pomůcky pro jejich nápravu. Nově také organizuji vzdělávací akce pro kočkomily. Kočkaři jsou šílení. Píšu o nich a pro ně, o sobě a svých kočkách, aby nezapomínali, že sklenice je vždycky nejméně z poloviny plná. Přidejte se k České kočce na Facebooku a kupte si časopis Kočičí planeta! :)

Seznam rubrik

Oblíbené stránky

Oblíbené články

více

Najdete na iDNES.cz