Ráno vstávám a jsem Kočkou doprovázena do koupelny. Kočka vystupuje na umyvadlo a žádá čůrek. Mlaskavě si užívá ranního panáka. Opouštím koupelnu, Kočku mám v patách. Jdu si uvařit kafe a Kočka už sedí ve dřezu a drbe jazykem perlátor. Druhá dávka tekoucího osvěžení. Odcházím z kuchyně a po cestě ještě vyměním vodu ve třech miskách a jednom porcelánovém hrnku. Tohle Kočku většinou uspokojí, usadí se na okně a kapky, které jí ulpěly na bradě využívá při velkém ranním mytí.
Dneska se však Kočka s tradiční vodní snídaní nespokojila a žádala ještě něco. Ale co? Granule ráno servíroval H poté, co ho Kocour hlučně upozornil na prázdnotu. Ty bys měla chuť na něco speciálního? Šeptám do bílého kožuchu. Nešeptám kvůli intimitě chvíle, ale kvůli bystrosluchu Kocoura. Nechci, aby se nám do toho míchal. Mám totiž v plánu Kočku trochu potrénovat.
Vybírací krmítka jdou Kočce náramně. Dokonce i ty malé mističky, co vypadají jako průhledný tenisák s uříznutým vrškem, ovládá naprosto dokonale. A to i přesto, že H se zdviženým ukazovákem prorokoval, že tohle krmítko je špatně vymyšlené, protože z té koule to prostě dostat nejde. Ha! Kočka ponoří do kuličky tlapku, čapne jednu granuli a pomaličku ji táhne po stěně až nahoru. V kritickém místě na okraji, kde nejčastěji dochází k vysmeknutí a pádu granule zpět do hlubin krmítka, se Kočka zastaví, vysune drápek a vítězně přešprtne granuli na zem.
Ale máme i jiná krmítka. Třeba to, co se jeho jednotlivé úrovně otáčejí kolem osy. Kocour odhalil princip velmi rychle a bez problémů tlapkou jednotlivé úrovně otáčí a vybírá s šuplíčků jednu granuli po druhé. Ale musí rychle. Jakmile ho Kočka zmerčí u modrého otáčivého báru, přicválá, odstrčí Kocoura a vyžere všechno sama. Na rozdíl od Kocoura však nedokáže udělat ten první krok. Neumí krmítko "otevřít". Jakmile vznikne první skulina, ovládá ho rychle a šikovně, ale překonat tu první úroveň zatím nedokáže. Zavřené krmítko obchází a mračí se. Pak si chvilku nasupeně olizuje tlapku a nakonec se vydá jinam.
A dneska by to šlo. Dneska Kočku naučím ten první krok. Vzala jsem pamlsko-pixli a do každé přihrádky točivého krmítka jsem dala kousek sušeného masíčka. Krmítko jsem zavřela a postavila ho Kočce před nos. Nadšeně zamňankala a zatočila nosem. Obcházela krmítko zleva, zprava. Čichala k němu, olizovala se, ale krmítko bylo jako nedobytná pevnost.
Seděla jsem na zemi a Kočku povzbuzovala. Kočka byla zjevně odhodlaná tenhle oříšek rozlousknout. Občas přiložila tu na to, tu na ono místo tlapku. Podle jejího soustředěného výrazu soudím, že mumlala Sezame, sezame. Jistě doufala, že se jako zázrakem objeví mezírka, kterou zná a pustí ji k pokladu. Ale ani magie nepomohla. Kočka si sedla a koukala na krmítko. Pak na mě.
Rozhodla se změnit taktiku. Zvedla se a přišourala se ke mně. Začala se obtáčet a tulit, nakláněla hlavičku na levé ramínko (pauza a upřený pohled), na pravé ramínko (pauza a upřený pohled). Přemlouvala mě, abych jí do toho žduchla a pomohla. Zapojila všechny zbraně kočičího psychonátlaku, kterým nás kočky spolehlivě ovládají a diktují si podmínky kočko-lidského soužití. Lísala se velice a mrukala, ocáskem mě hladila, oči laškovně přivírala. Ale byla jsem neoblomná. Je to tam, Kočko. Jen si to otevři sama! MA-SO! Je tam MA-SO! povzbuzovala jsem ji.
Kočka už byla v koncích, ale po dobrotě velmi toužila, to bylo zřejmé. Co s tím? Škatuli otevřít neumí, dvounožec překvapivě nereaguje na citové vydírání... A tu jí svitlo. Pokusí se vlichotit krmítku! Vrátila se zpátky ke zdroji. Začala jemně mňankat a příst, obcházela krmítko a otírala se o ně bokem. Tak, jako předtím mě, i krmítko muckala čumáčkem a žďuchala do něj tvářičkami.
A tu najednou ten modrý plast podlehl! Chladná hmota už dál nedokázala odolávat přívalu lechtavé lásky a žhavé kočičí náklonnosti. Horní úroveň krmítka se pootočila. Chviličku trvalo, než si Kočka škvíry všimla. Tak se ponořila do role hlavní milovnice. Když na ni však vykouklo sušené kuře, radostí přímo nadskočila! Ocásek se napřímil a vzrušením se malinko naježil.
Pak už Kočka krmítko vybrala bez zaváhání. Když odcházela obsadit gauč, zračilo se v jejím výrazu sebevědomé uspokojení, jaké si pamatuji z doby, kdy se mi podařilo vyluštit první sudoku.
Měla jsem velkou radost. Kočka uspěla i bez použití hrubé síly. Bez násilí a boje. V muckání velká síla spočívá. A z toho plyne, že i láskou může být kot živ!
