Kočičí značka voní, hlásá, informuje

12. 01. 2015 9:00:00
„Máte doma příliš velký pořádek.“ To je věta, kterou uslyšíte asi jen ode mě. Tedy pokud máte kočku. Nemíním dopadnout, jako „policista Čtvrtníček“, takže většinou volím kulantnější formulaci. Ale poselství je jasné „nepiglujte doma tak fanaticky, vaše kočka je z toho na nervy“.

Kočky si velmi zakládají na tom, aby věděly, co kde je. Kočka ven chodící obráží každý den své teritorium. Zkontroluje, že je vše při starém, co není, to označkuje, aby kočky, co tudy budou procházet za pár hodin věděly, zač je toho loket, a jde se dál. „Tadyhle kousínek podél potoka, pak zahnu doprava kolem popelnic, pak až nahoru ke křížku na rozcestí, pak podrostem do míst, kam lidská noha nevkročila a u pátého pařezu vlevo od mýtiny zase zpátky k potoku.“ Ve stejnou dobu na stejná místa. Pokud máte pocit, že vaše kočka vyráží ze dveří ve zcela náhodnou dobu a zcela nahodilým směrem, mýlíte se. Všechno má svůj pořádek a řád, správný čas a neoddiskutovatelnou logiku. To jen my nevidíme za hranice vlastní zahrady a přesnost kočičích manévrů nedokážeme ocenit. U nás doma, kam pak dorazí, spokojená s obhlídkou, může odpočívat. Vyvalovat se před kamny, zalézt do skříně mezi svetry, hodovat u misky, v níž se jako zázrakem rodí jedna vybraná lahůdka za druhou. U nás doma má kočka tak zvané „hnízdo“, místo, kde nečíhají sovy ani myslivci, kde je vlídno a bezpečno. V hnízdě se neznačkuje. Proč taky, je v něm bezpečno. Jen ouha, pokud tam bezpečno být přestane...

Kočka domácí to má podobně, jen s tím rozdílem, že je její rejdiště často menší, je v něm často víc koček a značky, které celé dny pracně vyrábí jako mávnutím kouzelného proutku mizí beze stopy. Menší je celý kočičí prostor – jak obchůzkový rajón, tak samotné hnízdo, jímž je pro mnoho domácích koček dvounožcova postel. Nejedná se bohužel o kouzelný proutek, ale o velmi nekouzelnou prachovku a šudlo-špric, kterým nemilosrdně ničíme kočičí rozcestníky, semafory, triangulační body a jiné turistické značky. Většina koček si povzdychne, dvakrát kýchne a jde natírat zničené značení.

Tohle neviditelné kočičí graffiti vytvářejí kočky pomocí feromonových žláz ukrytých na hlavě, mezi polštářky na tlapkách a na kořeni ocásku. Neúnavě neviditelně značkují všechno kolem nás, aby se v tom lépe vyznaly, aby bylo jasné, že je to jejich a aby život dával smysl.

Pokud zničíme značky kočce nervózní, stresované a psychicky rozhozené, kterou toho v životě trápí víc, než jen to, že jí někdo soustavně strhává jmenovku ze schránky, může se rozhodnout, že přitvrdí a cedulku si na pomyslné dveře přivrtá. Značkování močí je výrazné a trvanlivé. Takovou značku už vnímají i naše velice tupé lidské nosy. Pokud kočka trefí porézní povrch, je značka téměř nezničitelná, ať už nám pomáhá Mr. Proper, Mr. Muscle nebo celé stádo mýdlových jelenů.

Ustrašené uzlíčky nervů, jimž ta zatrolená panička den co den ničí všechna záchytná feromonová znamení, však nejsou jediní kdo tu a tam cvrnknou amoniakovou voňavkou. Značkují sebevědomí pánové i ctihodné dámy, vykastrovaní i chovní, značkuje se na svislé i vodorovné povrchy. Značkuje prostě každý, kdo se něčeho bojí a/nebo si chce dodat odvahy.

Nekastrovaní kocouři značkují močí, abychom se na ně nezapomněli obrátit, kdyby se nějaká čtyřnohá krasavice ptala po silném rozsévači; kastrované matróny značkují močí ze strachu, co s nimi teď bude, když jste jim do baráku nasadili to nemožné kotě, v jehož přítomnosti trpí všichni domácí dvounožci řečovou vadou a které si dovoluje takové obscénnosti jako žrát z matróniny misky, nárokovat si její vyhlídky a pelechy a co je nejhorší, čurat jí do záchodu. Značkují zmatení chlupatí, kteří nechápou, na co nám bude to malé růžové vřeštící stvoření, které tu dřív nebylo a teď je tu pořád. Značkují ti, co touží po klidu i ti, co jim nudou tlapky samovolně bubnují o lino.

Značkování je důležitý způsob komunikace. Jen my, natvrdlí dvounožci, často nerozumíme jinotajům ve znameních ukrytým. Návod na spokojenou kočičí domácnost tedy zní: neuklízejte tak vehementně a naslouchejte své kočce i nosem.

Autor: Petra Žallmannová | pondělí 12.1.2015 9:00 | karma článku: 29.99 | přečteno: 1735x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Ostatní

Katerina Kaltsogianni

Mám hlad!

Stojím u dveří české kamarádky a ona po mě hází stopky se zbytky jahod, které jedla. Tekly mi sliny, protože jsem měla hlad. Byli jsme tak chudí, že jahody nebo pomeranč byl pro nás nedosažitelný. Ten den jsem vyspěla.

16.2.2019 v 9:06 | Karma článku: 12.30 | Přečteno: 194 | Diskuse

Dáša Stárková

Poslední rok cítka

Jsem asi divná, ale nijak to neprožívám, ani předtím čtyřicet. Proč taky. Vrásky ani celulitida mi nezmizí, zadek se nezmenší, prsa ne-pushupnou, roky ani kila neubudou a holt nosím brýle na blízko. Nemládnu, ale stará se necítím.

16.2.2019 v 8:00 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 35 | Diskuse

Martina Studzinská

Vážená profese

Poslední dobou se hodně píše o tom, že školy stárnou. Průměrný věk učitele je přibližně kolem padesátky. Mladí se do školství příliš nehrnou. Není divu, jejich pracovní podmínky nejsou právě nejluxusnější. Jak tomu bývalo dřív?

15.2.2019 v 21:01 | Karma článku: 15.42 | Přečteno: 422 | Diskuse

Jan Tichý(Bnj)

Život sám to vždy zařídí nejlíp

Asi každý zažil dobu, kdy ho život více či méně drtil. Když se za tím člověk ohlédne zpět, s prožitou zkušeností, může pochopit, co mu to „drcení“ dalo.

15.2.2019 v 20:42 | Karma článku: 12.60 | Přečteno: 200 | Diskuse

Pavel Vrba

Zaplať, nebo se to všichni dozvědí

Dnešní den začal jako každý jiný. Tedy až do doby, kdy mi jeden známý oznámil, že se dostal do svízelné situace. Obdržel totiž informaci, že je sledovaný a pokud nezaplatí, všichni se dozvědí, choulostivé informace i intimní.

15.2.2019 v 18:50 | Karma článku: 24.34 | Přečteno: 1237 | Diskuse
Počet článků 117 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2136

Před pár lety jsem opustila teplé, lukrativní místo v kanceláři, abych mohla založit firmu Česká kočka, která se primárně zabývá poruchami chování domácích koček a na e-shopu nabízí pomůcky pro jejich nápravu. Nově také organizuji vzdělávací akce pro kočkomily. Kočkaři jsou šílení. Píšu o nich a pro ně, o sobě a svých kočkách, aby nezapomínali, že sklenice je vždycky nejméně z poloviny plná. Přidejte se k České kočce na Facebooku a kupte si časopis Kočičí planeta! :)

Seznam rubrik

Oblíbené stránky

Oblíbené články

více

Najdete na iDNES.cz