Ufiknout či neufiknout popáté - protikastrační šproch

Zmínili jsme celou řadu důvodů, proč kastraci svým kočkám a kocourům dopřát a probrali jsme nejčastější mýty které kastraci doprovázejí. Odpůrci kastrace však nejsou vždy jen iracionálními zajatci babských pohádek. Na každém šprochu je trochu pravdy a mnoho protiargumentů má logický základ. Je na místě, abychom jejich existenci neignorovali.

1) Jakýkoliv nepřirozený zásah do organismu zvířete, zejména děje-li se tak v anestezii, je ze své podstaty riskantní. Tělo každého zvíře reaguje odlišně. Kočka může být alergická, hypersenzitivní, může mít skrytou srdeční, nebo jinou vadu, která způsobí neočekávanou komplikaci. Tělo může být oslabené stresem z bolesti, pobytu na veterině nebo z nedostatku klidu v průběhu rekonvalescence. V případě koček, jejichž post-kastrační rána se šije (na rozdíl od té kocouří), může ve výjimečných případech dojít k tomu, že tělo tak zvaně "nepřijme stehy" a rána se hůře hojí. Vinou zátěže může zavrávorat imunitní systém a kočce se "rozjede" choroba, která v jejím těle do té doby jen dřímala. I přes všechna potenciální rizika jsou kastrace nejběžnějšími operacemi, k nimž ve veterinárních ordinacích dochází a komplikace s nimi spojené jsou opravdu minimální. Některým potenciálním problémům se dá vyhnout, pokud necháme kočce udělat předoperační testy.

2) Kastrovaná zvířata mají sice sníženou tendenci se toulat, ale s tím se často pojí snížení aktivity, zpomalení metabolismu a naopak zvýšení žravosti. U koček i kocourů byl zaznamenaný nárůst žravosti a pokles energie po kastraci. Není to však tak devastující, jak by se mohlo zdát. Kastrace je operace plánovaná a není tedy nic snazšího, než po dohodě s veterinářem upravit kočičí jídelníček. Z pumy se pak kočka koule nestane tak snadno. Ruku na srdce, sami dobře víme, co potvrdily nedávné studie - kastrace je jen jedním, nikoliv jediným určujícím faktorem kočičí obezity. Většina oplácaných čtyřnožců vděčí za svou sníženou pohyblivost nadváze a za nadváhu šunčičkovým úlitbám, které domácímu kočičímu božstvu sami servírujeme. Na druhou stranu, kočičkám hubeným jak lunt může kastrace pomoci nabrat trošku objemu, který se jim bude hodit, když náhodou onemocní a ztratí na chvíli chuť k jídlu. Na trhu je v současné době tak pestrá škála kočičí potravy, že se na špatnou dostupnost pokastračních alternativ nemůže vymluvit opravdu nikdo.

3) U kastrovaných koček, ale zejména kocourů, které chováme doma je potřeba dohlédnout na dostatečný přísun vody. Snížená aktivita s sebou v mnoha případech nese nižší žíznivost. Pokud kočka málo pije, stává se její moč koncentrovanější. Čím je moč "hustší", tím větší je pravděpodobnost, že se v ní začnou dělat krystalky nebo dokonce močové kameny. Kocouří močové cesty jsou velmi úzké trubičky a může se stát, že je kamínek ucpe. To bolí a musí se na veterinu. Správným množstvím vhodně volené stravy, dostatečným počtem nádob s vodou na několika místech v bytě a pravidelnou fyzickou aktivitou však pravděpodobnost tohoto problému snížíme na minimum. A jen aby nedošlo k mýlce - i nekastrovaní mohou trpět problémy s močovými cestami, tak pozor na to.

4) Máme-li kocoura, který vyráží na obchůzky do zahrad, kde se to kočkami jen hemží, může se stát, že si oblast, která bývala před kastrací jeho výsostným územím začnou nárokovat jiné kočky a kocouři. Případná snížená bojovnost a změna pachu v močových stopách, které kastrovaný kocour zanechává, může některé oprsklé koty přivést na okupační myšlenky. Většina kocourů si však své sebevědomí zachová a protektorát zůstane i po kastraci  pevně v jejich prackách. Povaha kočky, genetika a zkušenosti hrají v podobných situacích velice významnou roli a kastrace  rozhodně nezpůsobí, že se z vašeho kocoura stane bázlivé budižkničemu.

5) V letošním roce vyšel dlouho očekávaný titul Cat Sense. Britský autor John Bradshaw se zamýšlí nad zajímavým efektem, který může z dlouhodobého pohledu přinést kastrace domácích koček a koček žijících polodivoce. Bradshaw, který sice vnímá kočičí kastraci jako nevyhnutelnou součást soužití s kočkami, zároveň podotýká, že systém, kdy odchytáváme, kastrujeme a znovu  do příměstské volnosti vypouštíme kočky a kocoury, není z pohledu touhy po dokonalém domácím mazlíčkovi ideální.Od té doby, co jsme kočku přeřadili z kategorie "hospodářsky prospěšný tvor" do kategorie "miláč parťák", toužíme po tygrovi, který se nám stočí na klíně, bude se mazlit s našimi dětmi a začlení se pevně do společenského života našich rodin. Budeme-li přísně dohlížet na kastrace, dosáhneme toho, že dál se budou množit je kočky konkrétních plemen v chovných stanicích a z oblíbených klasických micin pouze ty, které byly dostatečně podezřívavé vůči člověku a při kastračním odchytu se nenechaly ošálit nastraženými pastmi. Ty milé, k člověku více méně přátelské kočky s potenciálem vychovat v příští generaci roztomilé gaučové tygry, vykastrujeme a možnost množit se zůstane jen těm, které jsou k přátelskému soužití jen velmi málo vhodné. Ano, jistě, mohli bychom namítnout, že přece milujeme  a obdivujeme své kočky pro jejich volnost a nezávislost, pro jejich lovecký zápal a tvrdohlavou nespoutanost. Zároveň jsme však přesvědčeni o tom, že máme právo muckat svou kočku, kdy se nám zlíbí, protože je přece NAŠE a vztekle se urážíme, když nás madam hryzne do hladící ruky. Zase se potvrzuje, že nic není černobílé, co?

Znám spoustu chovatelů se spoustou názorů na kastraci. Znám mnoho veterinářů a ani jejich názory nejsou jednotné. Dokonce i odborné publikace, zahraniční i domácí se názorově liší. Každý má právo na vlastní názor. Než se však rozhodneme, zda své kočky a kocoury necháme či nenecháme vykastrovat, zvažme zodpovědně, jaké budou důsledky našeho rozhodnutí a zda rozhodujeme s ohledem na blaho koččino či blaho své vlastní. Já hlasuju pro kastraci.