Ufiknout či neufiknout podruhé - První várka kastračních mýtů

3. 10. 2014 21:30:48
Minule jsme otevřeli téma kastrace koček. Myslím, že samotné slovo kastrace nepřispívá k celkové oblíbenosti daného aktu, zejména mezi pány. Ve chvíli, kdy se tématu věnuje více než letmá poznámka, začíná se většina mužských posluchačů ošívat, oči v pobledlé tváři uhýbají a v případě, že je téma diskutováno zvlášť sugestivně, je zřetelné, jak pánové podvědomě tisknou stehna k sobě. Kastrace je ověnčena množstvím mýtů. Dnes se podíváme na prvních pět z deseti nejčastějších.

Mýtus #1 - Ztráta identity

Kastrace je nekompromisní a absolutní. Kastrace je ufiknutí. Konečné a neměnné. Ten, kdo je kastrován je mnoha vnímán jako tvor méněcenný, okleštěnec, který už nikdy nemůže aspirovat na dokonalost v rámci svého druhu nebo živočišné říše obecně. Představa kastrace je pro mnohé nestravitelná. Jako by schopnost plodit určovala kvalitu přátelství nebo zručnost při zbavování domova hlodavců. Ptám-li se "Je to kočka nebo kocour?", až příliš často slyším překvapivou odpověď "Už není ani jedno, není to ona ani on, je to TO." Sestra mojí Kočky se po kastraci stala také TÍM a bylo jí přiděleno jméno Piškot, protože babička neviděla důvod, proč by se měla držet genderově adekvátní nomenklatury. Kočky ani kocouři ztrátou identity a emoční krizí naštěstí po kastraci netrpí. Některé kastrované kočky kojí. Někteří kastrovaní kocouři obcují s polštáři. Kočky zůstávají kočkami. Kocouři kocoury.

Mýtus #2 - Dopřejme jí to

Argument, že každá kočka by měla mít aspoň jednou koťata, protože jinak "zakysne", nebude dobře chytat myši, bude zlá, atd. je historickým paklenotem našeho folklóru. Díky mnoha odborným studiím i nesčetným zkušenostem chovatelů už víme, že se tento názor nezakládá na pravdě a kočičí chování ovlivňují věci docela jiné, jako například genetika, raná socializace, počet sourozenců, pocit bezpečí a aktuální fyzické zdraví. Co se týče schopnosti chytat myši nebo jiné potvory, které si stavějí hnízda v izolačních vatách nebo si z nás dělají srandu, když pod zemí užerou celou ředkvičku a my pak při sklizni vytáhneme jen ovadlý košťálek, nepodařilo se prokázat větší či menší loveckou úspěšnost v souvislosti kastrací. Vždy jde jen o schopnosti konkrétního jedince.

Mýtus #3 - "Je to proti přírodě"

Milí zlatí, ruku na srdce, kolik věcí, které jsou proti přírodě každodenně vědomě uděláme? Kašláním na třídění odpadu počínaje, vysazováním smrkových monokultur konče. Kočka by počty jedinců v rámci svého druhu regulovala sama, kdyby žila v hloubi Boubína a s člověkem se setkala jednou za uherský rok. My lidé jsme kočku zcela oportunisticky přijali pod svou střechu a výměnou za vraždění hlodavců jsme jí nabídli potravu a péči. Zlepšili jsme její životní status quo natolik, že pro ni není problém uživit většinu koťat, která povije, což by v těch tak zvaně "přírodních" podmínkách nebylo možné. "Proti přírodě" je alibismus. Kočka už dávno není divokým zvířetem, které se jen občas zdržuje v blízkosti našeho obydlí a jinak si chodí po svých divokých rejdech. Kočka se za posledních sto let stala společenským tvorem, který s lidskou společností souvisí víc, než kdykoliv před tím. Protože toužíme, aby byla kočka víc naše a míň svá, neseme zodpovědnost i za civilizační změny s tím spojené a následně za její reprodukci.

Mýtus #4 - Dobré ruce

Mnoho majitelů, kteří své koty odmítají nechat kastrovat tak činí záměrně, protože touží, aby JIM jejich chlupatec dodal koťátka. Koťátka jsou roztomilá a ten důvod často stačí. Mnohdy je kočičí těhotenství a následný porod vnímán jako příležitost "ukázat dětem, jak to v přírodě chodí". Chápu, v reále je to lepší než na Youtube. A možná všechna "vaše" koťátka poputují do dobrých rukou. K hodným lidem, kteří se s příchodem další kotěcí generace nebudou výběrem dalších hodných lidí v pořadí tak zalamovat a svěří je do dobrých rukou milovníka zvířat, co chová krajtu obrovskou a potkani ze zveráku se mu zdají přemrštěně drazí.

Mýtus #5 - Záruka kvality

Zklamu vás, pokud se těšíte, že vaše žůžo kočenka dodá várku podobně skvělých koťátek. Všichni chovatelé touží po takové jistotě jako po kameni mudrců, ale ňáko se jim zatím nedaří. Co z toho vyroste není jasné nikdy. Kdyby bylo, nedumali byste nad tím, jak to, že ta vaše milá sousedka má syna takového spratka.

Už zítra se můžete těšit na druhý díl. Tedy na dalších pět kastračních mýtů.

Autor: Petra Žallmannová | pátek 3.10.2014 21:30 | karma článku: 27.24 | přečteno: 1843x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Ostatní

Beata Krusic

Tajemný proutník

Muž, o kterém se dnes zmíním, patřil k absolutní špičce ve svém oboru. Už jako malou holku mě k němu přitáhlo "cosi" tajemného a neosvětleného, vyzařující z jeho bytosti.

24.6.2019 v 13:17 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 22 | Diskuse

Olga Pavlíková

Pochopí někdy Bureš, vo co go?

„Je to zvláštní, dáváme pořád více peněz a nestačí to“, cituji ze záhlaví článku uvedeného v závěru blogu slova našeho premiéra.

24.6.2019 v 12:54 | Karma článku: 11.08 | Přečteno: 189 | Diskuse

David Vlk

Díky pane Svěráku a Vy ostatní.

O Češích se vždycky říkalo, že jsou to takoví knedlíkáři, co sedí doma a nechají si toho hodně líbit. Že prostě nadřazují svůj smradlavý klídek a teplíčko za věci veřejné.

24.6.2019 v 8:46 | Karma článku: 27.51 | Přečteno: 1066 | Diskuse

Eliška Anna Kubičková

Zdravější potraviny?

Taky jste si všimli, že rohlík loupák, který jsme v dětství považovali za velkou pochoutku, nemá s tím původním loupákem nic společného?

23.6.2019 v 23:53 | Karma článku: 19.21 | Přečteno: 421 | Diskuse

Pavel Hewlit

Demonstrant – status ochrany aneb zazvonit na ně nemůžeme

Je demonstrace. Právě teď, když tenhle text píšu. Já na ní nejsem, jsem na Kotlářce, se šestnáctkou, a kdybych nebyl, tak taky nebudu.

23.6.2019 v 17:44 | Karma článku: 44.23 | Přečteno: 5127 | Diskuse
Počet článků 117 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2152

Před pár lety jsem opustila teplé, lukrativní místo v kanceláři, abych mohla založit firmu Česká kočka, která se primárně zabývá poruchami chování domácích koček a na e-shopu nabízí pomůcky pro jejich nápravu. Nově také organizuji vzdělávací akce pro kočkomily. Kočkaři jsou šílení. Píšu o nich a pro ně, o sobě a svých kočkách, aby nezapomínali, že sklenice je vždycky nejméně z poloviny plná. Přidejte se k České kočce na Facebooku a kupte si časopis Kočičí planeta! :)

Seznam rubrik

Oblíbené stránky

Oblíbené články

více

Najdete na iDNES.cz