Stěhujete se? Vezměte si něco na uklidnění.

24. 07. 2014 16:15:57
Právě jsme s H zprovoznili rekonstruované patro a v rámci osmělovacího a seznamovacího procesu tam občas necháme kočky „uprchnout“. Pak jsou rachtáním pamlskovníku přivolány zpět do přízemí, odměněny za návrat a dveře nahoru se zase zavřou. Stěhování musí být pozvolné a hlavně bez nervů.
Kocour.Kocour.Petra Žallmannová

Kočka je postupem vzhůru nadšená, běhá z místnosti do místnosti s ocáskem v pozoru, mrouká a všude se otírá a vyvaluje. Kocour předstírá zvědavost a odhodlání, ale ve skutečnosti má v obličeji ten známý výraz „Co je tohle proboha za novoty!“ a velice si nepřeje, aby někdo věděl, že se bojí. Vydává se nahoru s přehnanou ostražitostí psance, kterého nahoře čeká smečka divokých dingů a celá flotila orlosupů, nakoukne za každé dveře a už zase mastí dolů. Tam pak nervózně přešlapuje (kdyby měl na tlapce hodinky, tak na ně co deset vteřin vrhne rozechvělý pohled) a čeká, až se dostaví vesele poskakující, výletem osvěžená Kočka, aby jí mohl povědět o svém strachu a nejistotě. Sotva Kočka projde dveřmi, Kocour na ni skočí a začne jí cupovat chlupy, Kočka si to samo sebou nenechává líbit a tesne Kocoura pečlivě manikýrovaným drápem přímo do nosu. Přichází kamarád smeták a každý z rohovníků končí v jedné místnosti.

Je nasnadě, že jsem zahájila intervenci. Každý Kocourův výlet za hranice všedních dnů je odměňován dobrotami a hrou a mazlením. Prostě vším, co on tuze rád. Aby se tolik nebál. Bohužel to znamená, že ve chvíli, kdy se Kocour vydá po schodech nahoru, musím pustit všechno, co v tu chvíli dělám a jít ho nahoru odměňovat. Moje pracovní produktivita trpí.

Kromě odměn dostávají oba chlupatci s rozdílnými názory i květinovou terapii. Bachovy kapky s názvem Krawallmacher – machr na kravál – fungují překvapivě dobře, ale než jsem odhalila, jak je kočkám servírovat, hodně jich přišlo vniveč. Tedy, ne vniveč, ale do Kočky.

Kapky jsou na bázi oleje, a to se Kočce náramně líbí, klidně je olíže i samotné z misky. Bohužel je olíže i z misky Kocourovy a to přímo před jeho nerozhodně se špulícím nosem. Bylo však nutné nakapat něco i do Kocoura, protože ten je tím stresovaným útočníkem. Představa, že to dostane přímo do tlamky je samozřejmě absurdní. Snažit se někomu vysvětlit, že se nemá čeho bát tak, že ho znenadání chytnete mezi kolena a násilím mu otvíráte sanici nepovažuji za efektivní.

Ale jak tedy, když on nežere NIC kromě granulí? Po týdnu jsem vyvinula systém, kdy nemusím nikoho nikam zavírat a oba chlupatí dostanou svou květinovou dávku. Kočka dostává kapky do štědrého hovínka MaltSoft pasty, které ji svou atraktivní mazlavostí přilepí k misce na dobu dostatečně dlouhou, aby si Kocour mohl v klidu sníst svých pět granulek nacucaných olejíčkem. Spotřeba pasty je velká... On na to totiž Kocour potřebuje čas. On si každou granulku musí vyhrábnout z misky na zem, pořádně si ji prohlédnout, posunout ji levou tlapkou trochu doprava a pak pravou trochu doleva, očichat ji, rozkousnout na tři díly a každý pečlivě vzít do tlamky zvlášť, a pak se alespoň deset vteřin olizovat. Takže když je Kočka hotová na svém konci kuchyně a cvalem se vydává ke Kocourovi, aby ho odstrčila od misky a vyluxovala všechno, co nestačil sníst, strčí nos do prázdné misky.

Nervy se ještě rozhodně napínat budou. Ty moje teda určitě. Teď se přestěhujeme do patra a spolu s námi nejen kočky, ale taky všechny naše hrnce, knihy, kytary a kontrabas (jenom klavír zůstane dole... tak doufám, že nebude plivat na zem a nebude sprostý). A v přízemí se bude bourat a vrtat a nadávat na rozdrcené palce. Myslím, že si taky pořídím nějaké Bachovky. Ale raději ty na alkoholové bázi.

Autor: Petra Žallmannová | čtvrtek 24.7.2014 16:15 | karma článku: 29.92 | přečteno: 2833x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Ostatní

Katerina Kaltsogianni

Mám hlad!

Stojím u dveří české kamarádky a ona po mě hází stopky se zbytky jahod, které jedla. Tekly mi sliny, protože jsem měla hlad. Byli jsme tak chudí, že jahody nebo pomeranč byl pro nás nedosažitelný. Ten den jsem vyspěla.

16.2.2019 v 9:06 | Karma článku: 17.04 | Přečteno: 295 | Diskuse

Dáša Stárková

Poslední rok cítka

Jsem asi divná, ale nijak to neprožívám, ani předtím čtyřicet. Proč taky. Vrásky ani celulitida mi nezmizí, zadek se nezmenší, prsa ne-pushupnou, roky ani kila neubudou a holt nosím brýle na blízko. Nemládnu, ale stará se necítím.

16.2.2019 v 8:00 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 48 | Diskuse

Martina Studzinská

Vážená profese

Poslední dobou se hodně píše o tom, že školy stárnou. Průměrný věk učitele je přibližně kolem padesátky. Mladí se do školství příliš nehrnou. Není divu, jejich pracovní podmínky nejsou právě nejluxusnější. Jak tomu bývalo dřív?

15.2.2019 v 21:01 | Karma článku: 15.42 | Přečteno: 434 | Diskuse

Jan Tichý(Bnj)

Život sám to vždy zařídí nejlíp

Asi každý zažil dobu, kdy ho život více či méně drtil. Když se za tím člověk ohlédne zpět, s prožitou zkušeností, může pochopit, co mu to „drcení“ dalo.

15.2.2019 v 20:42 | Karma článku: 12.94 | Přečteno: 208 | Diskuse

Pavel Vrba

Zaplať, nebo se to všichni dozvědí

Dnešní den začal jako každý jiný. Tedy až do doby, kdy mi jeden známý oznámil, že se dostal do svízelné situace. Obdržel totiž informaci, že je sledovaný a pokud nezaplatí, všichni se dozvědí, choulostivé informace i intimní.

15.2.2019 v 18:50 | Karma článku: 24.34 | Přečteno: 1256 | Diskuse
Počet článků 117 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2136

Před pár lety jsem opustila teplé, lukrativní místo v kanceláři, abych mohla založit firmu Česká kočka, která se primárně zabývá poruchami chování domácích koček a na e-shopu nabízí pomůcky pro jejich nápravu. Nově také organizuji vzdělávací akce pro kočkomily. Kočkaři jsou šílení. Píšu o nich a pro ně, o sobě a svých kočkách, aby nezapomínali, že sklenice je vždycky nejméně z poloviny plná. Přidejte se k České kočce na Facebooku a kupte si časopis Kočičí planeta! :)

Seznam rubrik

Oblíbené stránky

Oblíbené články

více

Najdete na iDNES.cz