Přesně tak, mám šest koček. Tento počet se trochu mění ( trochu navyšuje) Takže mám možnosti  vědeckých poznatků. Přišlo k nám na návštěvu malé dítě. Všechny kočky utekly, jen důvěřivý a mazlivý Mates zůstal. Ten malý hoch si z něj málem udělal trhací kalendář. Od té doby, jak uslyší písklavý projev dětských úst, mizí jako ostatní. Karma - moc hezké!

Řešila jsem opačný problém- dítě málem zalehlo kočku:-)

Řekla bych, že dítě, které vyrůstá se psem (nebo i kočkou), je odolnější vůči bacilům a nemocem. Vidím to u nás doma

Přesně tak. Kočky většinou před pištícími dětmi utekly a schovaly se. Nepoučeným a důvěřivým koťatům hrozilo zašlápnutí, roztržení vejpůl apod. Do rodin s batolaty jsem je většinou neměla odvahu svěřit.

Ta těhotná by si měla udělat hlavně testy na toxomplasmosu. Pokud ji ještě neměla, měla by jít kočka (pokud to není čistě vnitřní kočka, co se nedostane ven) pryč. Ona totiž toxoplazmoza není žádná legrace. Záleží na tom, ve kterém stupni těhotenství žena je, když se toxoplazmozou nakazí, v prvních měsících jsou ztráty totální, později se rodí "jen" děti velice těžce postižené (slepo-hluché, apod.)

No, myslím, že při normální hygieně je riziko přenosu toxoplazmózy mizivé. Protože oocysty toxoplazmózy vylučuje kočka ve stolici, a to pouze 1-3 týdny ve svém životě, nikdy více. Takže stačí si mýt ruce, uklízet zavčasu kočičí toaletu, a hlavně nepanikařit. Ostatně toxoplazmózu můžete dostat i od nedostatečně umytého ovoce, či zeleniny, kterou koupíte v supermarketu.

Báječné, díky :-). Děti máme sice velké, ale kocouři se je snaží zalehnout skoro denně. A řekla bych, že zejména jeden z nich si myslí, že toho dvoumetrového chlapa při troše trpělivosti fakt zalehne. Kdyby se povedlo, určitě dám vědět :-).

Hezky jsi to napsala.

Milé v tom všem marastu! 

Myslíš marast venku, nebo na blogu?:-)

Nenapsal bych to lépe a proto 100% souhlas.

Měli jsme pejska a neměli dítě. Potom dítě přišlo a my jsme se nechali od příbuzných ukecat, že pejsek musí pryč (že by žárlil a podobně -  znáte ty kecy neznalých). Dali jsme ho k mé babičce, které prodloužil život o, minimálně, 5 let. Ale přesto: Už nikdy, opakuji, nikdy, NIKDY bych to žádnému psu (a nejspíš ani kočce) neudělal!

Nadto jsem přesvědčen, že ve správně fungující domácnosti není lepší chůvy, než pes, nebo kočka (no, s kočkou nemám tak pozdních zkušeností, ale s nástupcem toho prvního pejska ano). Že v takové domácnosti, kde pes ví, že je plnoprávným členem smečky (a ne hračkou, nebo něčím trpěným), pes cítí dítě jako mládě,které bude bránit.

Kdo má (nebo měl) psa, ten to ví, kdo neměl, nepochopí.

A mně se to prodloužení života babičce moc a moc líbí