Kočko-bedna a jak do ní aneb Polštářová metoda

Přepravka. Každý majitel kočky by měl alespoň jednou speciální kočko-škatulí disponovat. Pokud vaše domácnost disponuje větším počtem chlupatých, je vhodné rozšířit přepravkový park a nesnažit se cpát všech svých deset čtyřnožců do jediného vagónu. Pokud máte kočičky, které jedna bez druhé nedají ani ránu, nebo mámu s malými koťaty, může jim společná cesta prospět. Kočky dospělé, které spolu někdy vycházejí, jindy ne, nebo dokonce dva úhlavní prskače bych však raději do jednoho kupé nezavírala. To, co vám pak z krabice vypadne, bude připomínat rotační kulomet křížený s průmyslovým mixérem, poháněný energií kulového blesku.

Kočka v tašcePetra Žallmannová

Na co bychom měli při výběru přepravky myslet? No aby byla krásná a hodila se nám do interiéru! Nedělám si legraci, musí se nám i líbit (kočce je estetická kvalita fuk, to vám říkám rovnou). A to z jednoho prostého důvodu.

Většina z nás zná efekt okamžitého zmizení kota ve chvíli, kdy se s hlubokým povzdechem očekávaných katastrof začneme hotovit k naložení kota do přepravky. Pokud začleníme přepravku do interiéru svého bytu a vysteleme ji něčím pohodlným, většina koček se s krabicí seznámí a vlákat ji dovnitř nebude takový problém, třeba na hračku nebo mističku s něčím mastným a voňavým.

Často máme za to, že kočka předem ví, že se někam jede, že to vytuší. Samozřejmě není pitomá a pokud jezdíte s přepravkou jen na veterinu, tak si dá dvě a dvě dohromady. Ale v mnoha případech její děs a zmizení způsobíme nevědomky sami.

Pokud přepravku skladujete v garáži nebo ve sklepě, snažíte se přesvědčit kočku, aby s radostí nastoupila do něčeho, co divně smrdí a navíc je to studené. Zážitek bych přirovnala k cestě na toaletu u vás na chalupě – v zimě, ve tři ráno, když víte, že budete muset putovat přes vymrzlou chodbu a dosednout na ledový trůn kadibudky. Pokud máte přepravku ve skříni nebo na skříni, provází její instalaci před odjezdem většinou spousta štrachání, vašeho hekání, padání věcí a následného sakrování. Po takovém rambajzu je naivní předpokládat, že kočka nakráčí do přepravky naprosto v pohodě.

Pokud tedy víte, že kočka do přepravky nerada a nalákat se vám ji nedaří nebo na to nemáte čas, je nejsnazším způsobem, jak ji dostat dovnitř použití "polštářové metody". Přepravku si nachystejte den předem. Druhý den přivolejte kočku na nějakou dobrotu a zatímco se věnuje pamlsku, vezměte ze stolu připravený povlak na polštář. Kočku do něj polapíte, jako do pytle. Hodí se ty velké povlaky po babičce, co mají knoflíky po celé jedné straně. Kočku prostě jen přiklopíte a otvor pod kočkou rukama stáhnete. Pomalu kočku ve vaku zvednete a opatrně ji spustíte do přepravky i s povlakem. Zavřete dvířka a tygr je uloven. Kočka z povlaku buď vyleze nebo nevyleze, to je na ní. Rozhodně se však do něj nezamotá, ani se tam neudusí, to se nebojte. Je to rychlovka. Hlavně nejste celí dodrápaní a neriskujete zlomení kočky vejpůl tak, jako to často hrozí, když se ji snažíte dostat do přepravky klasickým způsobem, při němž kočka rozčapí nohy do všech stran, jako horolezec šplhající mezi dvěma skálami, a zašprajcuje se už ve vstupu.

Všechno se vším souvisí. Pokud rvete kočku do přepravky násilím, nemůžete očekávat, že si cestu užije a bude se kochat okolní architekturou. Většina koček potřebuje mít pocit bezpečí a neviditelnosti. Dejte jí do přepravky staré ručníky, deku, cokoliv, v čem se může trochu schovat. A nejen schovat, potřebuje se na tom ukotvit. „Přece jí tam nebudu nic dávat, když to počurá a vyválí se v tom!“ Představte si, že vás někdo naloží do prázdného plastového kontejneru na odpadky a někam vás nese. Kontejner se houpe, jako na Matějské a vy kloužete ze strany na stranu, protože se nemáte čeho chytit. Už chápete, proč to vystýlání?

Ručník nepatří jen do přepravky, ale taky na přepravku. Jo, slyšíte dobře. Kočka nemá touhu sledovat okolní svět. Kočka to chce přežít a být zase doma. Kočka není nadšená obličeji, které se naklánějí k dvířkům přepravky ani obdivným pištěním malých dětí.

O psech ani nemluvě. „Von má rád kočičky, von jí nic neudělá!“ je věta, která způsobí, že se vyděšená kočka setkává tváří v tvář s uslintaným šklebem svého přirozeného nepřítele a nemá kam prchnout. Milí pejskaři, mám vás ráda, ale bez ohledu na to, jak moc má váš ňufíček rád kočičky, můžu vám zaručit, že většina kočiček má z vašeho ňufíčka příšerný strach a svému majiteli se za kontakt s vaším hodňoučkým ňufíčkem odvděčí mazlavým průjmem v přepravce, pokousáním veterináře nebo alespoň načuráním do postele po příchodu domů.

Osuška, kterou zakryjete kočku na cestách, respektive její přepravku, nabídne kočce alespoň minimální pocit soukromí a bezpečí. Osušku nechejte na přepravce celou dobu cesty, zejména tam, kde musí stát na zemi. Kdekoliv, kde mají židli nebo stůl, šup tam s přepravkou. Na zemi se kočka cítí být nejzranitelnější. A ona ví, kdy je na zemi a kdy ne.

Nejde však jen o vpravení kočky do přepravky, ale také o vyndání kočky z přepravky v místě určení. Nejlepší je jen otevřít dvířka a počkat. Ona sama vyjde. Pokud je nutné ji z přepravky vyloupnout, je lepší, když se dá odklopit střecha. Vytřepávat kočku totiž není úplně štrné (představte si, že vás sanitkou dovezli k lékaři, a pak na kolečkovém křesle spustili ze schodů, protože to bylo rychlejší, než jet výtahem) a vsunout ruce do přepravky, v níž to bouří a mrouní se doporučuje jen lidem, kteří usilují o získání invalidního důchodu. Pozor jen na vehemenci s níž otvíráme a zavíráme plastové zaklapávací zámky. Zase si představte, že jste v tom plastovém kontejneru na odpadky... a tentokrát do něj někdo zvenku mlátí holí. Bezva, co? Tak přesně tak to zní.  

Jakou tedy přepravku? Česká kočka doporučuje přepravku:

• Z pevného plastu, aby se dala umýt a nedeformovala se při náhodném pádu
• Se záchytkami na pásy v autě – pokud vozíte kočku v autě, je ona i vy v bezpečí jen pokud je její přepravka připevněná k sedadlu, kočka v autě na volno je hazard srovnatelný se situací, kdy se řidič za jízdy věnuje telefonování, popíjení piva a ještě u toho háčkuje; kočka v neupevněné přepravce se při havárii převtěluje do pětikilového projektilu, který vás může zabít... o koččině osudu lze s jistotou pochybovat také;
• S odklopnou horní částí, připevněnou pevnými zámky, které je možné zaklapnout nehlučně;
• Dostatečně velkou, aby se tam kočka mohla postavit a nemlátila hlavou o strop, ale ne příliš velkou, aby při přenosu nelítala z místa na místo a neriskovala tím zbytečná zranění a stres;
• S certifikátem pro leteckou přepravu, pokud předpokládáte, že spolu pofrčíte vzduchem.  

Přepravky, které Česká kočka nedoporučuje jsou papírové krabice, neb prosakují, ale ani látkové tašky a ratanová iglú. Já vím, že to vypadá líp a dobře se vám to nosí. Ale kočka uvnitř možná tak nadšená není. A možná je, co já vím. Já a moje Kočky jdeme do pevného plastu.

(Další informace o kočkových potřebách a záludnostech najdete v Knihovničce na stránkách České kočky.)