Celosvětové závody v natahování koček
Výstavy koček jsou zvláštní události, kde jsou kočkaři v nezvyklé společenské pozici - v přesile. Skrz prsty se tu dívá na ty, kteří nemají chlupy na oblečení, netrčí jim ze zadní kapsy kočičí mávátko nebo se alespoň nehonosí oděvy, šperky nebo taškou s kočičím motivem. Možná proto tam chodím ráda. Načumuju do klícek na spící šampióny, nakupuju mávátka z pavího peří, piju předražené vodové kafe a pomáhám chytat kočky uprchnuvší z fotografického studia. Nejraději ale obrážím stoly hodnotitelů, poslouchám, co se o hodnocených kočkách říká, v duchu hádám, která vyhraje a pokaždé se divím, že si rozhodčí nikdy, ale opravdu nikdy neometají kočičí chlupy z obličeje.
Nejpodivnější věcí na všech výstavách je to, jak se s kočkami v rámci posuzování zachází. Kočky jsou při hodnocení potěžkávány a natřásány, popotahovány a natahovány. Nejprve je natahuje posuzovatel, pak jsou předány zpět majitelům a ti je natahují ještě víc. Někteří své kočky drží před sebou, jako když se bouchá šampaňské, jiní je mají pevně zapřené u boku, jako Arnold brokovnici. Jedna ruka drží kočku pod hrudníkem a druhá v pěsti zmuchlá zadní nohy, přitiskne je kočce pod ocásek a pevně konec kočky ukotví.
Posuzovatel začne celou procedůru tím, že kočku zkušeně popadne a trochu nadhodí, jako když vám řezník v masně dává vybrat, jestli chcete kus té hovězí kýty, nebo raději pořádnej flák kližky. Zvedne kočku do výše svého obličeje, zazírá jí zblízka do obličeje, napne ji, a pak pustí spodní část kočky, až mu z rukou visí jako mokré punčocháče. Otočí ji rychlým smykem nalevo napravo a kočka jde na stůl. Na posuzovacím stole jsou kočky natřepávány jako takový polystyrénovými kuličkami vycpaný polštář. Nejprve se kuličky setřepou k hlavě, pak k ocásku - kočka protéká posuzovatelovýma rukama hned na tu, hned na onu stranu. Poté, co je stanovena kvalita kočičí vycpávky, přijdou na řadu uši, které posuzovatel rychlým chmatem jedné ruky stáhne až na záda a při té příležitosti šmejdí kočce prstem po čele. Druhá ruka rychle protáhne mezi prsty ocásek až ke špičce, a pak hned v protisměru procuchá chlupy na zádech. Před nosem zarejdí mávátko, ale sotva se za ním kočka vydá, už už ji majitel táhne zpátky, aby náhodou neudělala ostudu a panu hodnotiteli tu bambuli náhodou neurvala. Je to jako rychlý koncert všech hmatů a dotyků, které kočky obecně nesnášejí. Však také nejčastějším komentářem z publika bývá věta "Ty jo, to si představ, že uděláš vaší Míce! No ta by tě zabila!"
Kočky se na to popotahování tváří všelijak. Některé se stoickým klidem profesionála spolupracují. Některé drží s útrpným výrazem intenzivního veřejného trapasu, který zažívá člověk, jemuž právě lékař provádí kolonoskopii před skupinou mediků. A některé neudrží nervy na uzdě a na hodnotitele prskají. Prskání majitel vehementně klidní a vyděšeně, omluvně huhlá "Uh oh, sorry sorry, very noisy here, cat nervés". Na jedné výstavě jsem se seznámila s nadmíru vesele se tvářící kočkou, jejíž uplakaná majitelka mi sdělila, že byly diskvalifikovány, protože její kočka pokousala pana posuzovatele. Zatvářila jsem se tehdy soucitně, ale v duchu jsem zaržála nadšením hodným baníkovce na Spartě, kočka:sudí - 1:0.
Vedle všech těch dokonalých skořicových habešanek, burmilích prcků a mainských obrů, ocelově aristokratických rusek a plyšově naducaných britek, selátkově růžovoučkých sphynxů, vykulených naondulovaných rexů a obláčkově divokých bengálců, obrovských chuchvalců bavlníku, v nichž schovávají své beznosé tlamičky peršanky a exoti, vedle bobtailů, kteří někde nechali ocásek a křehoučkých upovídaných orientálek s ouškama jako ovadlé listy salátu, vedle všech těch aristokoček, jejichž majitelé pečlivě kontrolují, kdo je s kým brácha, aby nedošlo k průšvihu a koťata pak nemusela chodit do zvláštní školy, vedle těchto rodokmenem zaštítěných baronů a komtes jsou vystavovány i domácí kočky. Ale nenechejte se zmást, nejsou to žádné chudé příbuzné nebo ušlápnutí plebejci! Jsou to naprosto dokonalé, nádherné, bezchybné KOČKY.
Posuzování domácích koček bylo nejzajímavější částí letošní světové výstavy. Alespoň pro mě. Všechny kočky jsou krásné, značkové i neznačkové. Já jsem opravdu nikdy neviděla žádnou, k níž bych nezahořela platonickou láskou. Ale mým Best In Show byla jedenáctiletá finská Susanna, mnoha tituly ověnčená micina. Bílo-pruhovaná murina s extra faldíky, která se posuzovatelce okamžitě posadila na všechny ty posuzovací papíry a ocáskem jí šmejdila pod nosem. Byla jsem nadšená. A posuzovatelka taky. Kočku nenatahovala a nedloubala do ní. S nehraným nadšením jen zabořila nos do kočičího kožíšku a na malý slastný okamžik přivřela oči. Najednou to bylo jako doma. Na krátký okamžik to celé bylo o tom, co je na vztahu kočka - člověk tak krásné.
*fotoblog z výstavy bude následovat
Petra Žallmannová
Oholená kočka aneb na pláž jedině s pneumatikou!
Před nedávnem povstaly britské ženy. V Londýně se totiž začaly objevovat reklamní plakáty s velice vyfotoshopovanou fotografií odhaleného ženského torza a nápisem Are you beach body ready? (Připravili jste si tělo na pláž?).
Petra Žallmannová
Pruhovaný kocour káže: Nefňukat!
Nedávno mi moje kamarádka Naďa poslala foto kocoura spokojeně snícího na pohovce. Text u obrázku zněl následovně: „Na kocoura nalezeného v krabici se nemá špatně.“ Nemohu než souhlasit. Pruhovaný kocour je jedním ze čtyř koťat, která loni někdo zabalil do škatule a hodil do pole, aby je tam rozšláplo divoké prase, nebo přejel kombajn. Nebo, aby se na ně prostě zapomnělo.
Petra Žallmannová
Psí lázně
Tento týden trávím v psích lázních. Bratrův foxteriér Collinka má čtyři miminka a já je hlídám. Vlastně nikoho nehlídám, jen to tady všechno krmím a venčím. Teda, já ty miminka nekrmím, krmí si je Collinka. Kromě pejsků mám na povel i dva kocoury. Haha. Na povel. Můj napovel spočívá v tom, že mi Pan Bílek hned první večer sežral sekanou.
Petra Žallmannová
Mazlením k bohatství
Ráno vstávám a jsem Kočkou doprovázena do koupelny. Kočka vystupuje na umyvadlo a žádá čůrek. Mlaskavě si užívá ranního panáka. Opouštím koupelnu, Kočku mám v patách. Jdu si uvařit kafe a Kočka už sedí ve dřezu a drbe jazykem perlátor. Druhá dávka tekoucího osvěžení. Odcházím z kuchyně a po cestě ještě vyměním vodu ve třech miskách a jednom porcelánovém hrnku. Tohle Kočku většinou uspokojí, usadí se na okně a kapky, které jí ulpěly na bradě využívá při velkém ranním mytí.
Petra Žallmannová
Kočka mi zalehne dítě!
Jako pravověrní kočkaři jste jistě zaznamenali zprávu o toulavé kočce na Sibiři, která zachránila život opuštěnému miminu. Dítě někdo vyhodil na mráz ve škatuli. Ve škatuli. Chápete? Toulavá kočka si luxus pěkné, pevné a hlavně čisté a suché papírové krabice neužívá každý den, a tak neodolala a vlezla do ní.
Petra Žallmannová
Kočičí značka voní, hlásá, informuje
„Máte doma příliš velký pořádek.“ To je věta, kterou uslyšíte asi jen ode mě. Tedy pokud máte kočku. Nemíním dopadnout, jako „policista Čtvrtníček“, takže většinou volím kulantnější formulaci. Ale poselství je jasné „nepiglujte doma tak fanaticky, vaše kočka je z toho na nervy“.
Petra Žallmannová
Kočka uděluje červenou kartu
Dovolte, abych projevila hluboký nesouhlas. Nesouhlas se týká jednoho transparentního výstupu na dnešní karetní demonstraci v Praze. O verbalizaci hlubokého nesouhlasu mě požádala Kočka, která je velice znepokojená událostmi posledních týdnů. Konzultovala jsem téma s Kocourem i se zahradními kočkami a rozladění je všeobecné. Dovolte mi proto tlumočit podrážděné stanovisko chlupatých spoluobčanů.
Petra Žallmannová
Celosvětové závody v natahování koček - fotoblog
O kočkách a lidech. Kočky a majitelé. Kočky a posuzovatelé. Prostředí Světové výstavy v neoficiálním detailu.
Petra Žallmannová
Ufiknout či neufiknout popáté - protikastrační šproch
Zmínili jsme celou řadu důvodů, proč kastraci svým kočkám a kocourům dopřát a probrali jsme nejčastější mýty které kastraci doprovázejí. Odpůrci kastrace však nejsou vždy jen iracionálními zajatci babských pohádek. Na každém šprochu je trochu pravdy a mnoho protiargumentů má logický základ. Je na místě, abychom jejich existenci neignorovali.
Petra Žallmannová
Ufiknout či neufiknout počtvrté - Proč je kastrace dobrý nápad
V prvních dvou dílech našeho kastračního speciálu jsme mluvili o bludo-mýtech, které často chrání kočičí a kocouří ohanbí před veterinárním zásahem. Zanechme však boje s tradicemi a pojďme se podívat na exaktní a racionální důvody pro a proti odnětí možnosti plodit. Dnes si povíme, proč ano a zítra mrkneme i na pár racionálních protiargumentů.
Petra Žallmannová
Ufiknout či neufiknout potřetí - Druhá várka kastračních mýtů
V minulém blogu jsme mluvili o prvních pěti z deseti kastračních mýtů. Teď přichází druhá polovina. Mýty 6 - 10.
Petra Žallmannová
Ufiknout či neufiknout podruhé - První várka kastračních mýtů
Minule jsme otevřeli téma kastrace koček. Myslím, že samotné slovo kastrace nepřispívá k celkové oblíbenosti daného aktu, zejména mezi pány. Ve chvíli, kdy se tématu věnuje více než letmá poznámka, začíná se většina mužských posluchačů ošívat, oči v pobledlé tváři uhýbají a v případě, že je téma diskutováno zvlášť sugestivně, je zřetelné, jak pánové podvědomě tisknou stehna k sobě. Kastrace je ověnčena množstvím mýtů. Dnes se podíváme na prvních pět z deseti nejčastějších.
Petra Žallmannová
Ufiknout či neufiknout poprvé
Jako každoročně, přišla na nás vlna srabství. Spoluobčané, jimž se kočka jednoho dne přiloudala domů s poněkud objemným břichem řeší klasické dilema. Koček je moc a co s tím uděláme? „Tak to zabij ty, to je tvoje kočka. No néé, to bych nedokázala. Víš co, Franto, dáme je do krabice a až pojedeš večer vrátit tu pilu, tak je necháš v lese nebo je hodíš do rybníka.“ Ve městech se hází nejčastěji do popelnic, z okénka jedoucího auta do škarpy u silnice, nebo se pytel převázaný motouzem pod rouškou noci spustí za plot místního útulku.
Petra Žallmannová
Ach jak tě miluju aneb všechno je relativní
A je to tady. Naše drahá Kočka alias Polulina Permanencia opět zabodovala. Po mnohaměsíční odmlce vznikla kaluž. A kde jinde, než na úplně nové plovoucí podlaze. Lépe řečeno, v novém rohu naší nové podlahy. Zaťala jsem zuby a myla jsem a myla. Nakonec jsem tenkou linii mezi lištou a podlahou posypala jedlou sodou, aby vsákly i ty nejmenší kapičky, které vnikly do spáry.
Petra Žallmannová
Stěhujete se? Vezměte si něco na uklidnění.
Právě jsme s H zprovoznili rekonstruované patro a v rámci osmělovacího a seznamovacího procesu tam občas necháme kočky „uprchnout“. Pak jsou rachtáním pamlskovníku přivolány zpět do přízemí, odměněny za návrat a dveře nahoru se zase zavřou. Stěhování musí být pozvolné a hlavně bez nervů.
Petra Žallmannová
Kočko-bedna a jak do ní aneb Polštářová metoda
Přepravka. Každý majitel kočky by měl alespoň jednou speciální kočko-škatulí disponovat. Pokud vaše domácnost disponuje větším počtem chlupatých, je vhodné rozšířit přepravkový park a nesnažit se cpát všech svých deset čtyřnožců do jediného vagónu. Pokud máte kočičky, které jedna bez druhé nedají ani ránu, nebo mámu s malými koťaty, může jim společná cesta prospět. Kočky dospělé, které spolu někdy vycházejí, jindy ne, nebo dokonce dva úhlavní prskače bych však raději do jednoho kupé nezavírala. To, co vám pak z krabice vypadne, bude připomínat rotační kulomet křížený s průmyslovým mixérem, poháněný energií kulového blesku.
Petra Žallmannová
Egyptské zamyšlení aneb je libo kočičí mumii?
Je vedro. Včely bzučí v růžovém keři, který už od loňska zvolna poráží na znak naši motykovou šopku. Kočky se rozvalují nebo bloumají pomalým houpavým krokem z místa na místo. Ovívám se složenými novinami a sním o dovolené. Asi nejsem sama, protože neúnavná reklama vysílá jména exotických destinací všemi myslitelnými kanály. Ale komu by se v tom vedru chtělo do Egypta?
Petra Žallmannová
Děti místo koček aneb Chlupatá bula vatikánská 2014
No toto! Právě jsem se dočetla, že papež František (kterému jinak držím své agnostické palce), nabádal ve svém kázání 2.6.2014 sezdané páry, aby si pořizovaly děti, nikoliv domácí zvířata. Já vím, jak to myslel. Chápu, že asi nemohl říct na plná papežská ústa, že by bylo vhodné, aby si kopec dětí pořizovali nejen ti, kteří nedumají nad tím, jak své potomstvo uživí a zda jim budou moct poskytnout odpovídající životní standard, nebudou je muset prodávat do korporátních nebo plantážních otroctví a vychovají z nich spokojené bytosti. Ale odpoutávat pozornost od nebezpečně se houpající bárky světové populace, na jejíž jedné straně se nám to rozvojově množí a na druhé civilizačně stagnuje, tím, že vyhodíme kočky a psy na mráz, to je do nebe volající.
Petra Žallmannová
Kočičí tetování aneb hrdost kočkomilova
"Potetovaní jsou jenom feťáci a narkomani a jiný živly!" nechala se onehdy slyšet teta Olinka. Dloubla jsem loktem do H a on zas do mě. Moje první kérka je keltským motivem jednoty a dokonalosti. Tři bájné bytosti, jejichž propletená těla tvoří nepřerušený kruh věčnosti – jedna je zakousnutá do ocasu té druhé, druhá má zuby zaťaté v chvostu té třetí a třetí visí v oháňce té první. Cyklická prapodstata nekonečna symbolizující kolotání životní energie. Anebo, jak poznamenal jeden můj kolega v práci, když před mnoha lety při sportovním dnu mou tehdy zánovní ozdobu uviděl: „Ty jo, ty máš na zádech kočky v pračce!“
Petra Žallmannová
Hic sunt leones... aneb viděl Kocour ducha?
Bydlíme ve vilo-domku. H odmítá používat slovo vila, protože nemáme ani sala terrenu ani přijímací salón. Ale já jsem dítě z paneláku. Stavba, která se honosí dvěma koupelnami ve mně vzbuzuje úctu poplužního dvora. V současné době jsme však se vším, co vlastníme namačkaní ve třech přízemních místnostech. Horní patro se totiž opravuje.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 | další |
- Počet článků 117
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2267x