Ufiknout či neufiknout potřetí - Druhá várka kastračních mýtů
Mýtus #6 - Přebytky vyřeší útulek
Dalším oblíbeným mýtem je názor, že kastrovat není nutné, když máme přece ty útulky a "von se těch chudáčků, co zbydou dycinky někdo ujme". Nesmírně si vážím práce útulků a depozit a smekám před osvíceností naší společnosti, která (například na rozdíl od našich slovenských bratrů) odmítá přistoupit na to, aby byla méně atraktivní zvířata v útulcích po určité době usmrcována.
Nicméně, útulkový život kočky není možné považovat za idylický. Přetlak v útulcích je obrovský, zejména na konci léta a po Vánocích. Většina koček neprofituje ze společného života s tolika jinými kočkami a je jedno, jestli jsou v klecích nebo společně volně v prostoru. Dobře jim to nedělá. To, že my, lysí dvounožci, nevidíme žádné boje a třenice nemusí znamenat, že k nim mezi chlupatými nedochází. A taky neplatí, že problém nastává jen pokud chlupy víří povětřím.
Mnoho koček reaguje na svou příliš sociálně bujarou životní situaci naprostým útlumem a stažením se do pozadí. Připadají si, jako člověk uvězněný v paneláku plném lidí, kde někdo odstranil všechny vnitřní zdi, zaplomboval výtah a zamknul hlavní vchod. Takové kočky pak mylně označujeme za líné, klidné, nekonfliktní, možná trochu bázlivé a nemazlivé. Máme pocit, že situaci zvládají skvěle, protože vypadají, že je jim všechno jedno. Sedí někde v rožku s nohama pod sebou a s ocáskem pevně obtočeným kolem těla, klimbají s přivřenýma očima, ale s ušima věčně nastraženýma.
Kočka sice není malý člověk v kožichu, ale i ona může trpět chronickým stresem a depresí. Útluky existují proto, že existují nechtěná zvířata. Pokud máte v rukávu výmluvu, že byste chtěli raději koťátko nebo značkovou kočku nebo dokonce značkové koťátko, než nějakou obyčmicku, tak vás mohu uklidnit, i těch jsou v útulcích mraky. Každá kastrace je potenciálně šancí pro někoho, kdo už žije a čeká na lepší život. Kamarád Tomáš má z útulku tak nádhernou britku, že se občas musí na parkovišti blízké zoo, kam se ta jeho princezna vydává na procházku, pouštět do křížku s kočkolačnými okolojdoucími.
Mýtus #7 - Však ona se zaplatí
Když jsme u těch profi chovatelů, ráda bych je poprosila, aby přestali řvát smíchy. Představa, že se díky koťatům mé značkové kočičky vrátí nemalá investice, kterou jsem vynaložila na její pořízení, je bohužel mylná. Leda by se v jednom vrhu objevil Grumpy Cat a Lil Bub a já si namastila kapsu na reklamním průmyslu. Náklady na provoz kotěcích mimin nejsou zanedbatelné, a pokud do toho ještě měla máma problémy v těhotenství nebo u porodu, bude jedinou profitující stranou váš vet. Jo, a nezapomínejme na to, že podle chovatelského řádu by měla být koťata u mámy nejméně 13 týdnů.
Vůbec nemluvím o chovatelích diletantech a nekontrolovaném množení, které je často na hraně zákona. Pokud jde jen o veselou neřízenou střelbu typu "já mám kočku, ty máš kocoura, uděláme koťata", nedoporučuju nikomu, aby si takové "mazlíky“ pořizoval, protože napomáhá výrobě genetických vad a dost možná se bude v krátké době ohlížet po nové kočce. Vám pak přijde vzteklý dopis žádající zpět všechny peníze.
Mýtus #8 - Aristokrata má každý rád
Navazujícím mýtem je zmatečná představa, že papírové kočky se nekastrují, protože jejich potomstvu nehrozí odvržení. Je roztomilé, že vás opájí sladká naivita kočičího elitářství, ale opak je pravdou. I koťata drahá, značková putují do útulků. A je jich čím dál víc.
Mýtus #9 - "Je to příliš drahé"
Není to drahé. Jen za to prostě nechci zaplatit. Pokud teď sedím u počítače a čtu iDnes, nejsem jedním z těch, kteří na to opravdu nemají. Jen jsem se rozhodla investovat své těžce vydělané peníze do něčeho jiného. A to je v pořádku. Každý má právo rozhodnout, za co své peníze vydá. Někdo si dá 30 piv, někdo si koupí dvě balení multivitamínů, jejichž efekt odsviští do kanálu s prvním spláchnutím barevné moči, někdo si koupí předplatné časopisu o bydlení. A někdo nechá kastrovat svou kočku nebo kocoura.
Mýtus poslední, nejstrašnější, #10 - Železná košile
Je snazší, levnější a méně bolestivé věnovat se prevenci, než řešit následky. Ale někdy logické argumenty, které měly přesvědčit každého prostě nestačí. Bojujeme proti prazvyku. "U nás doma se kočky nikdy nekastrovaly, nevím, proč bych to měl/a měnit." Argument používaný zejména staršími majiteli nebo lidmi, historie jejichž rodu je spjata s vesnickou usedlostí. To, že realita dnešního světa žádá jisté změny chování vědí všichni. Přizpůsobit se věcem, které jsou pohodlné je snadné – nikdo se nepozastavuje nad tím, že telefon už dávno nemá ve vesnici jen pošta a autobusy už nesmrdí tolik, co dřív. Jakmile je ale čas konat, přichází argument prazvyku. Prazvyk je těžké zlomit. Zejména pokud se o to snažíme nátlakem a zvýšeným hlasem. Daná osoba má za to, že ji považujeme za pitomce a na rozhovoru participuje jen občasným "hm hm".
Namísto mravokárného hřímání doporučuji navrhnout, co můžeme udělat MY a přesvědčit druhou stranu tím, že pomůžeme s realizací. Nemusíme to hned celé platit, ale můžeme nabídnout, že kočku na veterinu odvezeme, nebo že se na ni každý den přijdeme podívat, nebo že to s vetem po telefonu celé domluvíme. Často stačí malý vstřícný krok. Třeba se váš prazvykař chytí. Ale hlavně. Mluvme s dětmi. Ať nejsou ty železné košile součástí rodinného dědictví.
Příště se podíváme na pro a proti kastrace. Ano, světe div se, je tu i několik logických argumentů, proč ne.
Petra Žallmannová
Oholená kočka aneb na pláž jedině s pneumatikou!
Před nedávnem povstaly britské ženy. V Londýně se totiž začaly objevovat reklamní plakáty s velice vyfotoshopovanou fotografií odhaleného ženského torza a nápisem Are you beach body ready? (Připravili jste si tělo na pláž?).
Petra Žallmannová
Pruhovaný kocour káže: Nefňukat!
Nedávno mi moje kamarádka Naďa poslala foto kocoura spokojeně snícího na pohovce. Text u obrázku zněl následovně: „Na kocoura nalezeného v krabici se nemá špatně.“ Nemohu než souhlasit. Pruhovaný kocour je jedním ze čtyř koťat, která loni někdo zabalil do škatule a hodil do pole, aby je tam rozšláplo divoké prase, nebo přejel kombajn. Nebo, aby se na ně prostě zapomnělo.
Petra Žallmannová
Psí lázně
Tento týden trávím v psích lázních. Bratrův foxteriér Collinka má čtyři miminka a já je hlídám. Vlastně nikoho nehlídám, jen to tady všechno krmím a venčím. Teda, já ty miminka nekrmím, krmí si je Collinka. Kromě pejsků mám na povel i dva kocoury. Haha. Na povel. Můj napovel spočívá v tom, že mi Pan Bílek hned první večer sežral sekanou.
Petra Žallmannová
Mazlením k bohatství
Ráno vstávám a jsem Kočkou doprovázena do koupelny. Kočka vystupuje na umyvadlo a žádá čůrek. Mlaskavě si užívá ranního panáka. Opouštím koupelnu, Kočku mám v patách. Jdu si uvařit kafe a Kočka už sedí ve dřezu a drbe jazykem perlátor. Druhá dávka tekoucího osvěžení. Odcházím z kuchyně a po cestě ještě vyměním vodu ve třech miskách a jednom porcelánovém hrnku. Tohle Kočku většinou uspokojí, usadí se na okně a kapky, které jí ulpěly na bradě využívá při velkém ranním mytí.
Petra Žallmannová
Kočka mi zalehne dítě!
Jako pravověrní kočkaři jste jistě zaznamenali zprávu o toulavé kočce na Sibiři, která zachránila život opuštěnému miminu. Dítě někdo vyhodil na mráz ve škatuli. Ve škatuli. Chápete? Toulavá kočka si luxus pěkné, pevné a hlavně čisté a suché papírové krabice neužívá každý den, a tak neodolala a vlezla do ní.
Petra Žallmannová
Kočičí značka voní, hlásá, informuje
„Máte doma příliš velký pořádek.“ To je věta, kterou uslyšíte asi jen ode mě. Tedy pokud máte kočku. Nemíním dopadnout, jako „policista Čtvrtníček“, takže většinou volím kulantnější formulaci. Ale poselství je jasné „nepiglujte doma tak fanaticky, vaše kočka je z toho na nervy“.
Petra Žallmannová
Kočka uděluje červenou kartu
Dovolte, abych projevila hluboký nesouhlas. Nesouhlas se týká jednoho transparentního výstupu na dnešní karetní demonstraci v Praze. O verbalizaci hlubokého nesouhlasu mě požádala Kočka, která je velice znepokojená událostmi posledních týdnů. Konzultovala jsem téma s Kocourem i se zahradními kočkami a rozladění je všeobecné. Dovolte mi proto tlumočit podrážděné stanovisko chlupatých spoluobčanů.
Petra Žallmannová
Celosvětové závody v natahování koček - fotoblog
O kočkách a lidech. Kočky a majitelé. Kočky a posuzovatelé. Prostředí Světové výstavy v neoficiálním detailu.
Petra Žallmannová
Celosvětové závody v natahování koček
Pro ty, kterým to uniklo: o víkendu se konala největší kočkařská akce roku, Světová výstava. A tentokrát se chlupatí sjeli v Praze! Organizátoři se sice snažili akci utajit seč mohli. První plakát, který jsem viděla byl až těsně před vstupem na letňanské výstaviště. Ale i přesto se to docela rozkřiklo, protože už hodinu po oficiálním zahájení, nebylo na výstavní ploše k hnutí.
Petra Žallmannová
Ufiknout či neufiknout popáté - protikastrační šproch
Zmínili jsme celou řadu důvodů, proč kastraci svým kočkám a kocourům dopřát a probrali jsme nejčastější mýty které kastraci doprovázejí. Odpůrci kastrace však nejsou vždy jen iracionálními zajatci babských pohádek. Na každém šprochu je trochu pravdy a mnoho protiargumentů má logický základ. Je na místě, abychom jejich existenci neignorovali.
Petra Žallmannová
Ufiknout či neufiknout počtvrté - Proč je kastrace dobrý nápad
V prvních dvou dílech našeho kastračního speciálu jsme mluvili o bludo-mýtech, které často chrání kočičí a kocouří ohanbí před veterinárním zásahem. Zanechme však boje s tradicemi a pojďme se podívat na exaktní a racionální důvody pro a proti odnětí možnosti plodit. Dnes si povíme, proč ano a zítra mrkneme i na pár racionálních protiargumentů.
Petra Žallmannová
Ufiknout či neufiknout podruhé - První várka kastračních mýtů
Minule jsme otevřeli téma kastrace koček. Myslím, že samotné slovo kastrace nepřispívá k celkové oblíbenosti daného aktu, zejména mezi pány. Ve chvíli, kdy se tématu věnuje více než letmá poznámka, začíná se většina mužských posluchačů ošívat, oči v pobledlé tváři uhýbají a v případě, že je téma diskutováno zvlášť sugestivně, je zřetelné, jak pánové podvědomě tisknou stehna k sobě. Kastrace je ověnčena množstvím mýtů. Dnes se podíváme na prvních pět z deseti nejčastějších.
Petra Žallmannová
Ufiknout či neufiknout poprvé
Jako každoročně, přišla na nás vlna srabství. Spoluobčané, jimž se kočka jednoho dne přiloudala domů s poněkud objemným břichem řeší klasické dilema. Koček je moc a co s tím uděláme? „Tak to zabij ty, to je tvoje kočka. No néé, to bych nedokázala. Víš co, Franto, dáme je do krabice a až pojedeš večer vrátit tu pilu, tak je necháš v lese nebo je hodíš do rybníka.“ Ve městech se hází nejčastěji do popelnic, z okénka jedoucího auta do škarpy u silnice, nebo se pytel převázaný motouzem pod rouškou noci spustí za plot místního útulku.
Petra Žallmannová
Ach jak tě miluju aneb všechno je relativní
A je to tady. Naše drahá Kočka alias Polulina Permanencia opět zabodovala. Po mnohaměsíční odmlce vznikla kaluž. A kde jinde, než na úplně nové plovoucí podlaze. Lépe řečeno, v novém rohu naší nové podlahy. Zaťala jsem zuby a myla jsem a myla. Nakonec jsem tenkou linii mezi lištou a podlahou posypala jedlou sodou, aby vsákly i ty nejmenší kapičky, které vnikly do spáry.
Petra Žallmannová
Stěhujete se? Vezměte si něco na uklidnění.
Právě jsme s H zprovoznili rekonstruované patro a v rámci osmělovacího a seznamovacího procesu tam občas necháme kočky „uprchnout“. Pak jsou rachtáním pamlskovníku přivolány zpět do přízemí, odměněny za návrat a dveře nahoru se zase zavřou. Stěhování musí být pozvolné a hlavně bez nervů.
Petra Žallmannová
Kočko-bedna a jak do ní aneb Polštářová metoda
Přepravka. Každý majitel kočky by měl alespoň jednou speciální kočko-škatulí disponovat. Pokud vaše domácnost disponuje větším počtem chlupatých, je vhodné rozšířit přepravkový park a nesnažit se cpát všech svých deset čtyřnožců do jediného vagónu. Pokud máte kočičky, které jedna bez druhé nedají ani ránu, nebo mámu s malými koťaty, může jim společná cesta prospět. Kočky dospělé, které spolu někdy vycházejí, jindy ne, nebo dokonce dva úhlavní prskače bych však raději do jednoho kupé nezavírala. To, co vám pak z krabice vypadne, bude připomínat rotační kulomet křížený s průmyslovým mixérem, poháněný energií kulového blesku.
Petra Žallmannová
Egyptské zamyšlení aneb je libo kočičí mumii?
Je vedro. Včely bzučí v růžovém keři, který už od loňska zvolna poráží na znak naši motykovou šopku. Kočky se rozvalují nebo bloumají pomalým houpavým krokem z místa na místo. Ovívám se složenými novinami a sním o dovolené. Asi nejsem sama, protože neúnavná reklama vysílá jména exotických destinací všemi myslitelnými kanály. Ale komu by se v tom vedru chtělo do Egypta?
Petra Žallmannová
Děti místo koček aneb Chlupatá bula vatikánská 2014
No toto! Právě jsem se dočetla, že papež František (kterému jinak držím své agnostické palce), nabádal ve svém kázání 2.6.2014 sezdané páry, aby si pořizovaly děti, nikoliv domácí zvířata. Já vím, jak to myslel. Chápu, že asi nemohl říct na plná papežská ústa, že by bylo vhodné, aby si kopec dětí pořizovali nejen ti, kteří nedumají nad tím, jak své potomstvo uživí a zda jim budou moct poskytnout odpovídající životní standard, nebudou je muset prodávat do korporátních nebo plantážních otroctví a vychovají z nich spokojené bytosti. Ale odpoutávat pozornost od nebezpečně se houpající bárky světové populace, na jejíž jedné straně se nám to rozvojově množí a na druhé civilizačně stagnuje, tím, že vyhodíme kočky a psy na mráz, to je do nebe volající.
Petra Žallmannová
Kočičí tetování aneb hrdost kočkomilova
"Potetovaní jsou jenom feťáci a narkomani a jiný živly!" nechala se onehdy slyšet teta Olinka. Dloubla jsem loktem do H a on zas do mě. Moje první kérka je keltským motivem jednoty a dokonalosti. Tři bájné bytosti, jejichž propletená těla tvoří nepřerušený kruh věčnosti – jedna je zakousnutá do ocasu té druhé, druhá má zuby zaťaté v chvostu té třetí a třetí visí v oháňce té první. Cyklická prapodstata nekonečna symbolizující kolotání životní energie. Anebo, jak poznamenal jeden můj kolega v práci, když před mnoha lety při sportovním dnu mou tehdy zánovní ozdobu uviděl: „Ty jo, ty máš na zádech kočky v pračce!“
Petra Žallmannová
Hic sunt leones... aneb viděl Kocour ducha?
Bydlíme ve vilo-domku. H odmítá používat slovo vila, protože nemáme ani sala terrenu ani přijímací salón. Ale já jsem dítě z paneláku. Stavba, která se honosí dvěma koupelnami ve mně vzbuzuje úctu poplužního dvora. V současné době jsme však se vším, co vlastníme namačkaní ve třech přízemních místnostech. Horní patro se totiž opravuje.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 | další |
- Počet článků 117
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2267x