Právě jsme s H zprovoznili rekonstruované patro a v rámci osmělovacího a seznamovacího procesu tam občas necháme kočky „uprchnout“. Pak jsou rachtáním pamlskovníku přivolány zpět do přízemí, odměněny za návrat a dveře nahoru se zase zavřou. Stěhování musí být pozvolné a hlavně bez nervů.
Kocour.Petra Žallmannová
Kočka je postupem vzhůru nadšená, běhá z místnosti do místnosti s ocáskem v pozoru, mrouká a všude se otírá a vyvaluje. Kocour předstírá zvědavost a odhodlání, ale ve skutečnosti má v obličeji ten známý výraz „Co je tohle proboha za novoty!“ a velice si nepřeje, aby někdo věděl, že se bojí. Vydává se nahoru s přehnanou ostražitostí psance, kterého nahoře čeká smečka divokých dingů a celá flotila orlosupů, nakoukne za každé dveře a už zase mastí dolů. Tam pak nervózně přešlapuje (kdyby měl na tlapce hodinky, tak na ně co deset vteřin vrhne rozechvělý pohled) a čeká, až se dostaví vesele poskakující, výletem osvěžená Kočka, aby jí mohl povědět o svém strachu a nejistotě. Sotva Kočka projde dveřmi, Kocour na ni skočí a začne jí cupovat chlupy, Kočka si to samo sebou nenechává líbit a tesne Kocoura pečlivě manikýrovaným drápem přímo do nosu. Přichází kamarád smeták a každý z rohovníků končí v jedné místnosti.
Je nasnadě, že jsem zahájila intervenci. Každý Kocourův výlet za hranice všedních dnů je odměňován dobrotami a hrou a mazlením. Prostě vším, co on tuze rád. Aby se tolik nebál. Bohužel to znamená, že ve chvíli, kdy se Kocour vydá po schodech nahoru, musím pustit všechno, co v tu chvíli dělám a jít ho nahoru odměňovat. Moje pracovní produktivita trpí.
Kromě odměn dostávají oba chlupatci s rozdílnými názory i květinovou terapii. Bachovy kapky s názvem Krawallmacher – machr na kravál – fungují překvapivě dobře, ale než jsem odhalila, jak je kočkám servírovat, hodně jich přišlo vniveč. Tedy, ne vniveč, ale do Kočky.
Kapky jsou na bázi oleje, a to se Kočce náramně líbí, klidně je olíže i samotné z misky. Bohužel je olíže i z misky Kocourovy a to přímo před jeho nerozhodně se špulícím nosem. Bylo však nutné nakapat něco i do Kocoura, protože ten je tím stresovaným útočníkem. Představa, že to dostane přímo do tlamky je samozřejmě absurdní. Snažit se někomu vysvětlit, že se nemá čeho bát tak, že ho znenadání chytnete mezi kolena a násilím mu otvíráte sanici nepovažuji za efektivní.
Ale jak tedy, když on nežere NIC kromě granulí? Po týdnu jsem vyvinula systém, kdy nemusím nikoho nikam zavírat a oba chlupatí dostanou svou květinovou dávku. Kočka dostává kapky do štědrého hovínka MaltSoft pasty, které ji svou atraktivní mazlavostí přilepí k misce na dobu dostatečně dlouhou, aby si Kocour mohl v klidu sníst svých pět granulek nacucaných olejíčkem. Spotřeba pasty je velká... On na to totiž Kocour potřebuje čas. On si každou granulku musí vyhrábnout z misky na zem, pořádně si ji prohlédnout, posunout ji levou tlapkou trochu doprava a pak pravou trochu doleva, očichat ji, rozkousnout na tři díly a každý pečlivě vzít do tlamky zvlášť, a pak se alespoň deset vteřin olizovat. Takže když je Kočka hotová na svém konci kuchyně a cvalem se vydává ke Kocourovi, aby ho odstrčila od misky a vyluxovala všechno, co nestačil sníst, strčí nos do prázdné misky.
Nervy se ještě rozhodně napínat budou. Ty moje teda určitě. Teď se přestěhujeme do patra a spolu s námi nejen kočky, ale taky všechny naše hrnce, knihy, kytary a kontrabas (jenom klavír zůstane dole... tak doufám, že nebude plivat na zem a nebude sprostý). A v přízemí se bude bourat a vrtat a nadávat na rozdrcené palce. Myslím, že si taky pořídím nějaké Bachovky. Ale raději ty na alkoholové bázi.
