No toto! Právě jsem se dočetla, že papež František (kterému jinak držím své agnostické palce), nabádal ve svém kázání 2.6.2014 sezdané páry, aby si pořizovaly děti, nikoliv domácí zvířata. Já vím, jak to myslel. Chápu, že asi nemohl říct na plná papežská ústa, že by bylo vhodné, aby si kopec dětí pořizovali nejen ti, kteří nedumají nad tím, jak své potomstvo uživí a zda jim budou moct poskytnout odpovídající životní standard, nebudou je muset prodávat do korporátních nebo plantážních otroctví a vychovají z nich spokojené bytosti. Ale odpoutávat pozornost od nebezpečně se houpající bárky světové populace, na jejíž jedné straně se nám to rozvojově množí a na druhé civilizačně stagnuje, tím, že vyhodíme kočky a psy na mráz, to je do nebe volající.
Vatikánská kočkaZdroj: Internet
A jestli je to do nebe volající, tak pevně doufám, že brzo dorazí do Vatikánu andělská pošta pro tebe a boží depeše připomene veleváženému Františkovi, po kom si zvolil své papežské jméno a nabádá ho, aby rychle odvolal, co o čičinách řekl, protože sv. Franta řádí v oblacích jak černá ruka a se sv. Martinem de Porres rozesílají petici o odvolání.
Svatý otec se domnívá, že kdo si kočku nebo psa pořídí namísto dítěte, ten je odsouzen ke „stáří plnému hořké samoty“. Nevím, jestli tam vidí přímou souvislost, nebo jestli ta hořká samota má být božím trestem za sobectví, které životem s chlupáčem prý demonstrujeme světu.
I papežové jsou lidi, takže klidně mohlo jít o rafinovaný způsob, jak se vymezit vůči svému předchůdci, který se svou láskou ke kotům netajil. Osobně mám však za to, že se jedná o velice nešťastnou formulaci racionální obavy. Pokud nebude víc dětí, nebude se o nás mít ve stáří kdo starat, protože pes umí chodit jen pro noviny a pro pantofle a kočka se při nedostatku lisovaných krys, které pravidelně poskytujeme z barevných pytlů prostě odstěhuje.
Ač souhlasím s principem, je nutné zdůraznit, že strategie „zahoď kočku, zploď potomka, ten se o tebe postará“ má zjevné trhliny. Pro mnoho starších osob je totiž chlupatý čtvernožec jediným zdrojem lásky a je jim fuk, jestli křesťanské nebo jen žaludkem vysílané, a to často i přesto, že dětí má dotyčný důchodce jako smetí.
Na rozdíl od těch, kteří jen plivou, že strejda v županu, který sám děti nemá, ba co dím, ani nikdy nevyvíjel žádnou (zjevně bohulibou) činnost, jíž by se o výrobu nové populace pokusil, jim nebude vykládat, s kým spojit život, navrhnu něco neotřele konstruktivního.
Myslím, že by bylo mnohem efektivnější, kdybychom se soustředili na vzdělávání již vzniklých produktů bujarého množení například tím, že v nich začneme pěstovat lásku ke zvířatům. Protože, jak řekl svého času sám sv. František - “Pokud se najdou tací, kteří odmítnou poskytnout jakémukoliv božímu stvoření svou soucitnou ochranu, pak se najdou i tací, kteří se bez soucitu a lístosti zachovají k ostatním lidem.*”
*Překlad z angličtiny PŽ
