Co tím myslíš, kočko? - Slovník kočičí komunikace II

Jsem tu s první částí slibovaného seriálu „Co si myslíš, kočko?“. Vzhledem k tomu, jak nelehká je pouť k porozumění našich bližních, pokusím se upozornit na několik zásadních kotomunikačních rovin. Stejně jako člověk, využívá kočka ke komunikaci s okolím všech pět oficiálních smyslů. Má taky něco navíc, ale nebudeme předbíhat. 

Čemu konkrétně na mém mňau nerozumíš!?Zdroj: Internet

Nejméně důležitá je pro kočku chuť. Co se týče chuti, komunikuje s námi kočka výhradně odmítáním předkládaného žvance a s tímto postupem spojeným tklivým mňoukem a hlubokými pohledy do očí. Kočka má na jazyku 500 chuťových pohárků, zatímco člověk 9.000. Je tedy jasné, že stran chuti jsou na tom dvounožci o něco líp. Možná je to obranný mechanismus, protože já bych si třeba taky nepřála vědět, jak chutná polomrtvý rejsek. Je vědecky prokázáno, že kočky necítí sladkou chuť. To, že občas zmizí půl kremrole nebo miska šlehačky způsobila spíš mastnota v těchto sladkostech obsažená. Důležitější, než chuť je teplota a textura potravy, takže když jí ta drahá kapsička moc nejede, zkuste obsah ohřát na teplotu krysy.

Druhým nejméně důležitým smyslem je hmat. Neznamená to však, že není důležitý. Je sakra důležitý. Kočka hmatá jednak tlapkami a druhak chlupisky. Kočka využívá tlapky k lovu a boji, ale také k osahávání nových předmětů. O prvotřídním kočičím zraku budeme mluvit později, ale do vzdálenosti cca 1m je potřeba doplnit zrak hmatem. Kočka je dalekozraká a brejlí nemaje, osahává blízké věci tlapkou nebo fousisky. Všimli jste si někdy, že má kočka vousy, které rozevře dopředu jako paví ocas, když jí dáváme olíznout prst od jogurtu? Ok, to byl rétorický dotaz. Ale všimli jste si, že má pár delších chloupků mezi okem a uchem a taky na loktech? Ne? Tak všichni přestávka a běžte si to na svém chlupatci nastudovat. Jsou to chlupiny hmatové, které stejně jako vousy vězí hluboko v kůži – hlouběji než chlupy – a kočka je má na protahování dírami a taky na to, aby cítila, že se blíží zemětřesení nebo bouřka. (Hej, fakt nekecám.)

Třetím nejdůležitějším smyslem je sluch. Pokud váš strejda Karel umí hýbat ušima, je to borec. Ale ať se mrkne na kočku, jak točí ušima skoro o 180°! Jsou velké a zdvižené a točí se jak čamrda, aby nás lépe slyšela. Co nás, my řveme, jak na lesy, ale hlavně to myší pištění. Uši jsou jako větrné pytle na letišti a podle toho, kam se točí poznáme kočičí náladu. Ale o tom bude řeč později.

Dvěma nejdůležitějšími smysly jsou čich a zrak. A právě tyto smysly používá kočka ke komunikaci nejvíc. Kočka nepoužívá čich ke stopování postřeleného divočáka, a tak jsme si dlouho naivně mysleli, že ten její nos není nic moc. Ale opak je pravdou! Kočka zanechává pachové stopy a taky umí číst všechna neviditelná razítka, co kde nechaly ostatní kočky. A nejde jen o to voňavé značkování, co nám doma způsobí fleky na závěsech, ale hlavně o značkování feromonové. Už vám někdy strčila kočka hlavu do ruky? A taky jste si mysleli, že to dělá, protože vás tak strašně miluje? Haha!

Na hlavě je feromonových žláz nejvíc – jsou na bradě, na škraních, kolem uší i na spáncích. Takže takové to naše tuleníčko, mucinky mucinky po příchodu domů, to je ve skutečnosti „Táááák, já si tě tadyhle takle pěkně namáznu... táááák, eště trošku... ať na sobě nemáš ten divnej smrad z venku, ale ať voníš jako JÁÁÁÁÁ, protože to mně dělá moc dobře!“  

Kromě hlavy má kočka feromonové žlázy u kořene ocasu a na tlapkách. Obtáčení kolem našich nohou je tedy zase normální natíračka, nejedná se o sabotáž našich černých punčoch chlupinami přilepenými statickou elektřinou, to je jen vedlejší produkt. Kočka ale nenatírá jen živé tvory. Natírá všechno ve svém rajónu, aby bylo jasno, kdo tam bydlí. Výzkumy potvrdily, že v domácnostech, kde se opravdu hodně uklízí žije hodně nervózních koček. Jak nemají být nervózní, když jim desinfekcí mažeme ty jejich značky? Představte si, že vymalujete byt veselými barvami, aby se vám tam dobře bylo, načež přijde soused a celý vám ho vylíčí na bílo... a opakovaně.

Kočka komunikuje i drápáním. Drápání totiž není broušení. Viděli jste někdy kočičí dráp? Rozhodně se na něm nic nebrousí, prostě se svleče horní opotřebovaná pochvička a šup, pod ní je ostro-háček hodný zasloužilého piráta. Kočka škrábe proto, aby se po všem tom spaní protáhla a hlavně proto, aby... no jasně, zase natíračka! Mezi polštářky tlapek jsou žlázky, které svůj obsah pěkně namáznou na drásanou plochu. Proto ti naši miláčci nedrápou jinde než na nesmírně strategických místech jako je gauč nebo koberec v obýváku a ani je nenapadne zabrousit ke škrabadlu, které se barevně nehodilo jiam, než ke starému ušáku v zastrčeném kumbálu.

Ale neznačkuje se jen tělními výměšky. Kočky drápou divan taky proto, že je to na něm dobře vidět a viditelné škrábo-vzkazy jsou stejně důležité, jako ty neviditelné. Tím se dostáváme ke zraku. Face to face spolu kočky komunikují především řečí těla. Řeč těla se čte očima. Takže zrak, zrak ten je nejvíc. Nejen pro lov, ale taky pro kočkomunikaci.

Nepodceňujme svou vlastní řeč těla, kočka jí věnuje velkou pozornost. Sleduje bedlivě, co děláme... a když je u toho přítomen ještě kus svíčkové, tak pozoruje o to bedlivěji. Proto mám tak velký vočiska, abych tě lépe viděla a mohla tě lépe sežrat! Ale taky proto, abych viděla, co zrovna dělá tvůj jazyk, který není jen k ochutnávání ze zapovězeného talíře, co dělají tlapky, když zrovna nepíšou nový vzkaz na naše nové kožené boty, co dělají ušiska, kam se sklápějí a kterým směrem se točí, jestli se čuchá se zavřenou nebo s otevřenou tlamkou, a v neposlední řadě, které protivníkovo oko mrká, jak rychle a jak velká je panenka. To všechno totiž hraje v kočičí řeči významnou roli.

Tak jo, příště o postavení a položení kočičího těla a o tom, co to safra znamená, když si kočka vykračuje, jak generál.

Douška na závěr:

Onehdy mi napsala jedna klientka, že její manžel je kočka, protože značkuje byt ponožkami... zkusme nad těmi jejich špinavými fusaklemi přivřít oko, třeba pak nebudou o víkendu tak nerudní. ;)