Proč kočky hovoří s lidmi aneb "abych tě lépe viděla, Karkulko".

Do poradny mi přišel zajímavý dotaz. "Proč ta moje kočka cvaká zubama, když lítají kolem lustru mouchy?" Cvakání zuby a k tomu vyluzované štěkavo-kvikotavé zvuky jsou vlastní mnoha domácím kotům, kteří za oknem sledují frekventovné ptačí krmítko nebo holuby naparující se na balkónovém zábradlí.

Ha!Zdroj: Internet

Mnoho koček mlaská a vrže zuby i při pohledu na veverky nebo lehkotonážní polétavou kořist, jakou jsou mouchy a můry. Tak třeba naše Kočka při sledování pernaté produkce zkroutí tlamku do ruličky a vzdychavě vyráží mektavé hlášení, při němž se tváří jako člověk, který si do úst vložil příliš horké sousto karbanátku.

Tuhle jsem četla vědecké pojednání právě o tom cvako-mlaskavém vzývání kořisti. V minulosti se mělo za to, že za zvláštními zvuky stojí směs kočičího nadšení a frustrace plynoucí ze sledování kořisti, na kterou kočka nemůže. Otvírání a zavírání tlamky pak mělo být reprezentací touhy zakousnout toho macatého veverčáka tak důkladně, že "zůstane ležet na fleku, tuhej jak štolverk".

Poměrně nedávno však odborná veřejnost pustila další zajímavý vědecký názor na danou problematiku. Vědci z Wild Life Conservation Society zkoumali amazonský prales, když tu se jim do cesty připletla divoká kočka. Právě vyrazila na lov malých opičáků tamarínů. A aby jí opičky nezdrhly, volala na ně sladkým hláskem jejich jazyka. Bylo to neuvěřitelné, kočka přesně imitovala tmaríní volání! Vědci z opičího projektu se domnívají, že kočky zvyšují pravděpodobnost úspěchu v lovu imitací hlasu kořisti. U much a můr v naší kuchyni se jim to sice nedaří, ale asi doufají, že jde  o malého ptáčka a zkouší.

Toto zjištění mě nadchlo, ale hned v zápětí jsem se zarazila. Není tomu tak dávno, co se mi do ruky dostala studie o kočičí komunikaci s člověkem. Kočka za tu krátkou dobu, co koexistuje s námi, lidmi, vyvinula 18-21 nových mňouko-zvuků, které do té doby neměla v repertoáru. Kočka jako živočišný druh není tvor smečkový a společenské konverzaci se musí učit. Jde jí to nadmíru dobře. Při hledání způsobu komunikace s lidmi asi taky vychází ze schopnosti imitovat řeč své kořisti.

Měli bychom se bát? Kočky zjevně našly způsob, jak nás naučit, který mňouk znamená "Jídlóóó!", který "Chci vééééééén!" a který "Sahat! Teď  hned!" Slyšíme-li svou kočku ve vedlejší místnosti, většinou víme, o co žádá a ani nemusíme vidět, jak se tlapičkou roztomile dotýká jelita na stole.

O co tady teda jde? Jak znám svou vlastní Kočku, jedná se o propracovanou celosvětovou kočspiraci, která má za úkol porobení dvounohých nešiků, ovládnutí světa a nastolení věčného chlupatého pořádku. Jestli budeme my lidé jen obdělávat myší pole a věšet krmítka 10 cm nad zem, nebo jestli budeme požráni, to netuším. Mám nepříjemný pocit, že u nás doma Kočka líp rozumí mně, než já jí.