Kotě jede do Prahy!

U zámečnické dílny Zbrojovky Brno poskakují čtyři pruhovaná koťata. Pavel Zezula je pozoruje. S láskou, ale zoufale. Začalo to občasným vyhozením zbytků před dílnu. A najednou tam bydlí chlupatá rodina. Pavel Zezula čte páteční kočko-blog. A tak se díky SOS zprávě dostala malá upištěná klubíčka na Facebook České kočky. Netrvalo dlouho a slovo dalo slovo. Jedno kotě bude putovat do Prahy za Šárkou Medkovou. 

Kotě RozárkaPetra Žallmannová

Zvoní budík, jsou 3 ráno. Vykopu se z postele jen díky tomu, že na mě čeká kotě. Akce Chlupatý blesk začíná. Pojedeme spolu vlakem do Prahy. Na cestu jsem se vyzbrojila zbrusu novou přepravkou, nepropustnými protiprůjmovými podložkami, velkou izolační osuškou a pro případ kožichové neplechy i odblešovadlem. Přece jen, je to kotě venkovní a pokud povezu rodině s dětmi blechy, ať jsou aspoň mrtvé.

Brněnské nádraží se hemží právě dopařivší mládeží. Vzrušením úplně nadskakuju. Přesně ve 4.15 přijíždí na kole kotě. Tedy v batohu na zádech pana Zezuly. Třeseme si pravicemi a kotě vystrkuje hlavu z batohu. První přestupní stanice. Kotě se hned pohodlně uvelebí v polstrované přepravce a tváří se důležitě. Další třesení pravicemi a pan Zezula odjíždí dospat noc.

My s kotětem nastupujeme do vlaku a zabíráme kupé v prvním vagónu. Zavírám dveře a otvírám přepravku. Překvapeně koukám na sebevědomé tečkovaně-mourovaté stvoření, které zvědavě zkoumá nový prostor, strká mi hlavu do ruky a jemňounce přede, když ho šimrám pod krkem. Spíš jsem se připravovala na pípavé pobrekávání, na strašpytlíka schovaného v osušce, na případnou pohotovostní evakuaci v Kolíně. Ale rozhodně ne na to, že se ke kotěti nakloním a bude mi olíznut nos. A dost! Zabouchnu přepravku a zhluboka dýchám. Hned toho nech! S takovou ho nikdy nedokážeš předat!

Chvilku se společně díváme z okna, a pak rezignovaně otvírám přepravku a nechám kotě, aby mi vylezlo na klín. Kotě má kožich hustý jako tuleň a výraz skotské divoké kočky, kterou mám vytetovanou na zádech. Projíždím prsty měkoučkou hebkost kotěcího prachového peří, nakukuju do oušek, do tlamičky a pod ocásek. Teda pane Zezulo, jednička s hvězdičkou – žádní kožichoví ani ušní nájemníci. Kotě je dokonalé. Chvilku po mně hopsuje, a pak se vrací do přepravky, stočí se do knedlíčku a usne. 

Budíme se až v Praze. Pyšně si vykračuji s přepravkou a občas se musím ujistit, že tam kotě pořád je - je oproti domácí těžkotonážní Kočce tak lehoučké!

Už při vstupu do metra slyším "Jé hele, přepravka, copak tam asi je?" Paní nakukuje, div se střemhlav nezřítí z eskalátoru. "Aluš, koukej, koťátečko, to je vostomioučký!" Usmívám se na paní v okrovém flaušáku a nechávám si povyprávět, jak ji doma čekají tři micinky a jak k nim přišla. Miluju kočkaře. V metru se přepravce klaní dvě růžové slečny s aktovkami, vysoký pán v ukrutně nablýskaných botách a paní s opravdickým Lojzou Vitónem. Studené ksichty ranního metra roztávají plachými úsměvy.

Do tramvaje nás lidé na zastávce nechávají nastoupit jako první a poďobaný pubescent úslužně vyskakuje, aby přepravce přenechal sedačku. Kotě na všechny kouká svýma odvážnýma očkama a kdyby se přepravka tak nekomíhala, jistě by těm davům blahosklonně kynulo tlapkou. 

Dostávám zprávu od Šárky. Je zapečená v zácpě a já v duchu jásám, že si kotě ještě chvilku užiju. Bohužel musím ke klientovi, který nemá s kočkami nic společného. "Dobrý den, já pašuju kotě, chvilku si ho tady nechám, ano?" Recepční na mě překvapeně mrká, ale to už přepravka trůní na stole v zasedačce, kotě točí nosem a nasává nové vůně. Povídám si s ním "Ty moje ňufulinko, berušando chlupaťoučká, mucimucimuci, jak se máš?" Z chodby do místnosti nahlédne několik překvapeně poděšených obličejů. Ve vedlejším sále zrovna probíhá přehlídka vzorků značkového oblečení na zimu 2014/2015. Pevně doufám, že z přepravky vyletěl nějaký chlup a hitem příští zimy bude mourovatá aplikace.

Šárka je tu, dostává kotě, křtí ho na Rozárku, já zamačkávám slzu a vracím se dovnitř zahájit školení. Kotě se vydává na další pouť, tentokrát autem.

Pro všechny, kdo Šárce závidí: na nový domov čeká ve Zbrojovce ještě pruhovaná ségra. A já jedu příští týden zase do Prahy ;). Video na FB Česká kočka - eshop a poradna komunikace s kočkami už visí!