Petra Žallmannová
- Počet článků 117
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2267x
Petra Žallmannová
Hic sunt leones... aneb viděl Kocour ducha?
Bydlíme ve vilo-domku. H odmítá používat slovo vila, protože nemáme ani sala terrenu ani přijímací salón. Ale já jsem dítě z paneláku. Stavba, která se honosí dvěma koupelnami ve mně vzbuzuje úctu poplužního dvora. V současné době jsme však se vším, co vlastníme namačkaní ve třech přízemních místnostech. Horní patro se totiž opravuje.
Petra Žallmannová
Není chovatel jako chovatel
Kdo je to chovatel? Jen ten, kdo má kočky na chov, či snad i ten, kdo si rád kočičku pochová, nebo snad kočičí hrobník? Chceme-li si pořídit kočku a ať už z toho či onoho důvodu nezvolíme chlupatce z útulku, jdeme většinou na internet a hledáme, kde bychom co nejlevněji pořídili co nejlepší chlupatici. Výběr je opravdu široký a pro nadšeného prvomajitele aspiranta děsivě zahlcující. Jak neudělat chybu? A co je to vlastně chyba při výběru kočky? "Vždyť nám to k srdci přiroste, ať už to bude jakékoliv", chtělo by se říct. Pojďme se podívat na to, proč bychom měli vybírat pozorně.
Petra Žallmannová
Bojíte se své kočky?
Pokud ano, nejste jediní. Pod kočičí nadvládou žije překvapivé množství lidí a přiznají to až ve chvíli, kdy začne jít do tuhého a chlupatý šéfíček je zažene na chirurgii nebo do sprchového koutu. Druhá zmiňovaná destinace se stala útočištěm i jedné legrační rodinky v Británii. Jistě jste o tom četli. Kocourovi ruply nervy a rozhodl se ukončit dvounohou nadvládu. Měl to vymyšlené náramně – „ve sprcháči je vyhladovím, a až bude po nich, postupně odputují z mého rajónu odtokovým kanálkem“. Bohužel se mu celá mise trochu zhatila ve chvíli, kdy se dostavili policisté přivolaní páníkem, který si na svou poslední cestu velice prozřetelně přibalil telefon.
Petra Žallmannová
Jak se kočky vyrovnávají se svou vlastní dokonalostí aneb rámování
O tom, jak se kočky snaží vecpat do různých krabic už jsem na blogu psala. Při pozorném sledování kočičích vměstnávacích tužeb se ukazuje, že se nejedná pouze o krabice. Jedná se o jakékoliv stísněné prostory. Dlouho jsem uvažovala nad tím, co je k tomu pudí. Do jisté míry se dá tenhle maximální zábor prostředí vysvětlit kočičí agorafobií, která káže "kdo se schová vyhraje". Docela často mi volají známí i neznámí, že prý, když jsem přes ty kočky, tak ať jim poradím, co dělat, protože se jim ta jejich právě ztratila. Recept je vždycky stejný: stopečka něčeho ostřejšího nebo Diazepam. A čekat. V naprosté většině případů se totiž naštěstí jedná o saturninovský efekt zmizelé kuchařky a služebné Marie.
Petra Žallmannová
Rozhovor s dítětem o kočičí komunikaci
Včera byl u nás Toníček. Měl zrovna 4. narozeniny a velice toužil spatřit kočky. Vzhledem k předešlým zkušenostem jsem tomu nedávala velké šance a už předem jsem ho varovala, že „kočky asi spí“. „Spí? A kde spí?“ tázal se velice chytře aspirující zoolog. „To nikdo neví,“ pravila jsem tajemně a vpustila Toníčka plného očekávání do kuchyně. Poučen předešlými nezdary se plížil se jako lovec, ani lísteček se nepohnul, ani větvička nezapraskala. Jeho opatrný postup byl korunován polovičním úspěchem. Kocour už se vypařil, jak je jeho dobrým zvykem, ale Kočka seděla vzpřímeně v kuchyni na stole, připravená kdykoliv prchnout, ale zároveň plná překvapivě optimistického očekávání.
Petra Žallmannová
Jarní kočičky
Mám ráda kočičky. Takové ty malé, chlupaté bambule, co se dělají na stromech. Jejich výskyt znamená absolutní a nezvratné propuknutí jara, což ve mně vyvolává exploze bujarého nadšení (od listopadu do února žiju v podprahové, ale chronicky skličující chmuře, že už nikdy nevysvitne slunce, ptáček nezazpívá, pivoňka nerozkvete). Mám k nim velice osobní, až intimní vztah. Za toto romantické sepětí s rostlinným kožíškem vrby se nestydím a pokaždé, když vyskáčou na větvích, ohýbám si je k sobě a šmidlím si jimi po obličeji s roztouženým „mmm“.
Petra Žallmannová
Co tím myslíš, kočko? - Slovník kočičí komunikace IV
Minule jsme slíbila, že si řekneme, jak se na kočce pozná, že nás má ráda. Není to tak jednoduché, jak by si jeden myslel. Člověk má pocit, že to má za ty roky zmáknuté. Ale chyba lavice... „Proč mě ta potvora kousla?!“ Za projevy kočičí náklonnosti někdy považujeme zcela praktické a neemocionální chování jako třeba otírání kočičího ksichtečku o nohavice a opravdové projevy lásky často míjíme bez povšimnutí.
Petra Žallmannová
Léčba kočkou
Funím a chroptím. Přes ucpaný nos ani jinak dýchat nejde. Na hlavě mám flísovou čapku a uvažuju, jestli se mi chce na záchod už tak strašně, že se budu muset skulit z postele nebo jestli to ještě chvilku vydržím. H uvařil geniální oběd, ale vlastně ani nevím, jak chutnal, všechno se mi v puse převaluje jako kus kartónové krabice s přílohou buničité vaty. Číst nemůžu déle než 10 minut, řádky tančí a mě bolí od držení knihy ruce. Televizi ani nezapínám, ta děsivá skříňka s trubadůry by mi svým vřeštěním a blikáním vypálila díru do mozku. A tak jen tak rozmlženě koukám. Na vedlejší peřině spí Kočka. Marodí se mnou už pátý den, stejně jako Kocour. Rozdělili si bez řečí funkce.
Petra Žallmannová
Co tím myslíš, kočko? - Slovník kočičí komunikace III
Minule jsme mluvili o tom, jaké smysly řídí kočičí hlavu a tělo. Dnes se zaměříme na postavení kočičího těla. A posez. A poleh. Prostě jak si vyložit to, co si kočka myslí od krku dolů... nebo spíš dozadu. Nic není absolutní a posuzovat tělní výrazivo izolovaně bez ohledu na to, jak se kočka tváří a co „říká“ je velice ošemetné. Je to podobně zavádějící, jako známý výklad na prsou založených paží u lidí. Ne vždycky to s znamená, že s vámi daná osoba nesouhlasí. Někdy to znamená, že je to prostě pohodlný postoj.
Petra Žallmannová
Co tím myslíš, kočko? - Slovník kočičí komunikace II
Jsem tu s první částí slibovaného seriálu „Co si myslíš, kočko?“. Vzhledem k tomu, jak nelehká je pouť k porozumění našich bližních, pokusím se upozornit na několik zásadních kotomunikačních rovin. Stejně jako člověk, využívá kočka ke komunikaci s okolím všech pět oficiálních smyslů. Má taky něco navíc, ale nebudeme předbíhat.
Petra Žallmannová
Co tím myslíš, kočko? - Slovník kočičí komunikace I
Kdo z nás se snaží porozumět své kočce? Když se zeptám přímo, nikdo nevypadá zaskočen a bez okolků opáčí, že své kočce samozřejmě skvěle rozumí a chápe každou její žádost. Často si se svou kočkou vyprávíme a stačí jediný pohled, abychom věděli, co by chlupatá ráda. S rukou na srdci však potajmu doufáme, že jednoho krásného dne vyroste na kočičí hlavě malá stopka jako na rádiovce, za kterou se bude dát zatáhnout, odklopit temeno a nakouknout té potvoře do hlavy.
Petra Žallmannová
Konec kočkopsů!
Dneska se cítím velmi bojovně. Opět jsem byla tichým, nepozorovaným svědkem tramvajového rozhovoru na téma „kočka v rouše psím“. Máme doma kočku." (Kyselý pohled.) "Ale ona se chová trochu jako pes!" (Ulehčené vydechnutí.) V okamžicích setkání s "druhysty" se ze mě tajně stává opravdová "crazy cat lady", tedy militantní a nebezpečná babice, která by si pro blaho kočičího světa dala koleno vrtat, agresivní fanynka zdrobnělin ve vytahané mikině s motivem Hello Kitty, culíkem mastných vlasů pošoupnutým trochu doprava a astronomickými účty za luxusní kočičí žrádlo. Dme se ve mně vlna zamračených otazníků, proč by někdo chtěl mít doma „kočku, co se chová jako pes“.
Petra Žallmannová
Dostáváte dárky od své kočky?
„Ty jo, ty máš krásnou brož, Evi!“ „Cože??“ „No ta brož, co ji máš na šále, že je pěkná.“ „Já ale nemám žádnou...UÁÁÁÁÁÁÁÁ!!!“ Na vlněné šále kamarádky Evičky je přilepený velice pěkný, ale velice vysušený a taky maličko požvýkaný skalár. Rybička z akvárka. Jak se tam asi dostala? Sama se asi na šálu nepřilepila, že ano. Tenhle kočičí extraštyk považuji za dokonalý. Kočky mají mimořádný talent k vymýšlení bizarních darů. Je to velice zdařilý způsob, jak nám neustále připomínat, kdo je tady vedoucí.
Petra Žallmannová
Kočičí dozor
Každý pátek chodíme s H do místního tenisového klubu. Hodinu tam H trápím svou neschopností držet raketu pevně v ruce, pak si dáme pivo a jdeme domů. Tyhle páteční večery miluju. Jednak jsem vděčná za jeho božskou trpělivost, s níž mi stále dokola opakuje, že když se snažím míček odehrát, měla bych se na něj i dívat, nikoliv zavírat oči a odvracet hlavu. A za druhé tam chodím provozovat catspotting.
Petra Žallmannová
Intimně s Kocourem
„Ježiš pardóón, tohle on dělá dycky, když přijde nějaká ženská!“ Omlouvá se kamarád, jehož retrívr mi právě strčil hlavu pod sukni a zapíchl čenich do švu punčocháčů. No řekněte, viděli jste někdy kočku, která by udělala takovou živočišnou necudnost?
Petra Žallmannová
Ruce pryč!
Obecně se traduje: Nehlaď kočku proti srsti. Doporučuji všem, kdo přijdou do styku s Kočkou, aby se tohoto doporučení striktně drželi. Naopak Kocour je proti srsti hlazen velice rád a velmi ochotně se převaluje tak, aby měl drbající vždy přístup k nejméně rozcuchanému místu. Po dlachnění pak pochoduje vrávoravým krokem k misce (‘Sem se tááák unavil, že se musím drobátko najíst.), zívá a vypadá rozvrkočeně jako peruánské morče.
Petra Žallmannová
Ponunat kočičku!
Taky máte doma neviditelnou kočku? Pokud na sebe chce kočka upoutat pozornost, zná tisíc způsobů, jak toho dosáhnout. Kočky sekají, shazují, skáčou, mňoukají a kvílí. Chtějí se zviditelnit a je jim jedno, jestli nám způsobí krvavý šrám na nose nebo rodinný rozvrat.
Petra Žallmannová
Co to zase žereš?
Minulou neděli večer jsme s H seděli u kuchyňského stolu. Obloženi pěti tunami prospektů a katalogů koupelnových studií a producentů vanových špuntů, probírali jsme se stovkami vodovodních kohoutků, od pozlacených kliček po zahradní pumpy a zoufali jsme si, neschopni si vybrat. Naplánovat přes noc celou novou koupelnu byl opravdu hodně ambiciózní plán našeho ambiciózního instalatéra a Kočka s Kocourem pravidelně projíždějící našimi poznámkami a rozloženými fascikly nepomohli ani našemu soustředění ani pořádku.
Petra Žallmannová
Proč kočky hovoří s lidmi aneb "abych tě lépe viděla, Karkulko".
Do poradny mi přišel zajímavý dotaz. "Proč ta moje kočka cvaká zubama, když lítají kolem lustru mouchy?" Cvakání zuby a k tomu vyluzované štěkavo-kvikotavé zvuky jsou vlastní mnoha domácím kotům, kteří za oknem sledují frekventovné ptačí krmítko nebo holuby naparující se na balkónovém zábradlí.
Petra Žallmannová
Kotě jede do Prahy!
U zámečnické dílny Zbrojovky Brno poskakují čtyři pruhovaná koťata. Pavel Zezula je pozoruje. S láskou, ale zoufale. Začalo to občasným vyhozením zbytků před dílnu. A najednou tam bydlí chlupatá rodina. Pavel Zezula čte páteční kočko-blog. A tak se díky SOS zprávě dostala malá upištěná klubíčka na Facebook České kočky. Netrvalo dlouho a slovo dalo slovo. Jedno kotě bude putovat do Prahy za Šárkou Medkovou.
| předchozí | 1 2 3 4 5 6 | další |
